2. 10. 2020 v 19 h

Mahenovo divadlo, NdB

Autor: Leoš Janáček
Dirigent: Martin Doubravský
Režie: Linda Keprtová

1. jednání
V horkém letním odpoledni prochází revírník svůj les. Ulehne na chvíli k odpočinku a vzápětí začne podřimovat. Les je plný života: mušky krouží okolo, cvrček s kobylkou vyhrávají valčík, motá se zde komár opilý lidskou krví, jehož se snaží chytit malý skokánek. Malá liška vyděsí skokánka. Ten uskočí na spícího muže. Probuzený revírník chytne lišku a odnese si ji domů. Proměna Bystrouška žije na dvoře myslivny ve společnosti psa Lapáka. Revírníkův vnuk Pepík se novým přírůstkem chlubí kamarádovi. Chlapci dráždí Bystroušku prutem a liška je pokouše. Aby upokojil svou ženu, revírník lišku uváže. Bystrouška si stýská a celou noc sní o svobodném životě v lese. Kohout se vysmívá lišce, že je neužitečná. Bystrouška podněcuje mezi slepicemi vzpouru proti kohoutově nadvládě. Když se jí podaří je oklamat, všechny je zabije. Rozlícený revírník jde na lišku s obuškem, ta ale překouše provaz a zmizí v lese.

2. jednání
Leccos Bystrouška pochytila za svého pobytu v myslivně i trošku hubatosti a zlomyslnosti. Vypudí starého jezevce a usídlí se spokojeně v jeho doupěti podporována lesní havětí. Proměna V hospodě U Pásků zasedl revírník se svými přáteli ke kartám a dobrému pití. Revírník si dobírá rechtora kvůli jeho náklonnosti k Terynce, ten mu oplácí dotazem na Bystroušku. Z hospody odcházejí všichni vrávoravým krokem. Opozdilé noční chodce pozoruje vskrytu Bystrouška. Schová se mezi slunečnice, kam vzápětí upadne opilý rechtor, když považuje třesoucí se květiny za tvář milované Terynky. Farář vzpomíná na svou studentskou lásku, úvahy však přeruší opět Bystrouška. Přicházející revírník po ní vystřelí; rechtor a farář se s leknutím rozběhnou pryč. Proměna Ve svitu letní noci se Bystrouška setká se statným lišákem Zlatohřbítkem. Počáteční sympatie přerostou v lásku. Lesní havěť pohoršeně sleduje nemravný život Bystroušky, uspokojí ji až narychlo uspořádaná svatba.

3. jednání
Přejde léto a Bystrouška je už zkušeným lovcem. Revírník potkává v lese Haraštu, obchodníka s drůbeží. Harašta se chlubí chystaným sňatkem s Terynkou. Revírníka spíše zajímá, jestli mu Harašta v lese nepytlačí. Objeví se Bystrouška se Zlatohřbítkem a kupou liščat, Bystrouška zavětří Haraštu s plnou nůší drůbeže. Harašta ji chce zabít, aby mohl darovat její kožešinu Terynce. Upadne však do liščí pasti a Bystrouška mu doškrábe nos. Zatímco liščata jedí Haraštovo kuře, Harašta vystřelí a Bystrouška zůstane ležet mrtvá. Proměna Revírník se v hospodě U Pásků dozvídá, že Haraštova Terynka dostala k svatbě nový štuc – tak proto našel liščí noru prázdnou! Rechtora se zpráva o Terynčině svatbě dotkla. Na všechny padne tesknota a revírník se raději vydá na cestu domů. Cestou lesem vzpomíná na mládí a svou svatební noc. Les vypadá jako tehdy, když chytil Bystroušku. Jen liška tu chybí. A tu ji vidí… jak by mámě z oka vypadla! Chce ji opět lapit, ale úmysl zmaří malinký skokánek, vnouček toho tehdejšího.

Dirigent: Martin Doubravský

Režie: Linda Keprtová

Scéna: Michal Syrový

Kostýmy: Tomáš Kypta

Choreografie: Ladislava Košíková

Dramaturgie: Vojtěch Babka

Sbormistr: Anna Novotná Pešková

 

OSOBY A OBSAZENÍ:

Liška Bystrouška: Livia Obručnik Vénosová

Lišák Zlatohříbek: Alžběta Vomáčková

Revírník: Pavel Vančura

Rechtor / Komár: Dušan Růžička

Farář / Jezevec: Josef Kovačič

Revírníková: Jaroslava Schillerová

Pásek: Sergej Kostov

Pásková / Datel: Blanka Černá

Lapák: Petra Vondrová

Harašta: Csaba Kotlár

Kohout / Sova: Věra Poláchová

Choholka: Radka Černíková

Dětské role: Dětský pěvecký sbor Severáček, sbormistr: Silvie Pálková

Syn: Marian Mičjar

Snacha: Anna Novotná-Pešková

Ač Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky neodmyslitelně patří k Brno, na festivalu se tentokrát představí v nové inscenaci režisérky Lindy Keprtové, šéfdirigenta Martina Doubravského a operního souboru Divadla F. X. Šaldy z Liberce. Liberecký operní soubor si získal v poslední době pozornost diváků i kritiky řadou zajímavých inscenací a nejinak tomu bylo i u jejich posledního janáčkovského počinu. Festivaloví diváci se tak mohou těšit na neotřelý pohled mladé režisérky na jedno z nejoblíbenějších děl Leoše Janáčka.

Každá Janáčkova opera je originálem a nejinak tomu je v případě Příhod lišky Bystroušky, kde se na jevišti prolíná svět lidský s tím zvířecím. Je lyrická a melodická, jiskří humorem, laskavým a trošku janáčkovsky pichlavým zároveň a zaujme zemitostí a laskavou životní filozofií o věčném koloběhu života. Na počátku příběhu o mazané lišce, bylo rozhodnutí brněnské redakce Lidových novin pravidelně přinášet svým čtenářům kreslené obrázky malíře Stanislava Lolka s vtipným textem spisovatele a novináře Rudolfa Těsnohlídka. Seriál Liška Bystrouška (původně se měla jmenovat Bystronožka, ale sazeč v tiskárně se spletl) vycházel v Lidových novinách od dubna do června 1920 čtyřikrát nebo pětkrát týdně. Brzy získal oblibu širokého publika a vyšel posléze i jako samostatná knížka. Domácnost u Janáčků patřila k pravidelným čtenářům Lidových novin a skladatele kreslené příběhy zaujaly. O prázdninách roku 1921 si začal dělat náčrt scénáře nové opery o Bystroušce a pracovat na libretu. Z původní dvaceti tří kapitol seriálu jich vybral deset, zdůraznil svět zvířat a zmenšil množství vystupujících lidských postav a některé sloučil v jednu. Těsnohlídkovo vyprávění končí svatbou Bystroušky a Zlatohřbítka. Janáček se však oproti původní předloze odhodlal k závažné změně a nechal hlavní postavu zemřít, neboť jako pravý dramatik cítil potřebu katarze. Z půvabného obrázku prvorepublikového života tak posunul příběh k zamyšlení nad věčným koloběhem života.

“Proč? Protože se v tom stále ještě poznáváme.“ Teze, jež se stala výchozím klíčem v mém osobním putování za Liškou Bystrouškou. V mém osobním hledání, které mě vždy a znovu zaskočí, protože stále nalézám „jen“ obyčejného člověka, tu největší hodnotu, kterou máme, nalézám ji v opeře, ve formě tak odtržené od běžných starostí. Vždy a znovu mě udivuje, jak lehce se může takovým Revírníkem stát každý z nás, kolik takových Rechtorů, lidí zmučených láskou, lidí, kteří už nemají cesty zpět, běžně a bez povšimnutí potkáváme. A kolik z nás se nechalo stisknout od nějaké té Lišky, které od začátku fandíme, držíme ji palce, promítáme do ní vlastní sny a přání, kolik z nás prosilo jako Revírníková. Janáček píše o obyčejných věcech člověka. O tématech, která provázejí všední dny našeho bytí a stávají se tak nevšedními. Píše o řádu, ve kterém nové soupeří se starým, o řádu, kdy každá z bytostí bojuje za možnost svobodného myšlení, píše o tužbách, které jsou a budou tou nejsilnější motivací. Píše o nás všech. Píše a nesoudí, protože kdo ví, kým jsme my.
Linda Keprtová

Autor: Patricie Částková