Nicky Spence

1. 11. 2024 v 19:00, premiéra

Janáčkovo divadlo, NdB

Autor: Leoš Janáček

Dirigent: Marko Ivanović

Režie: Robert Carsen

Soubor: Janáčkova opera NdB

Koprodukce: Teatro Real, Madrid; Staatsoper Unter den Linden, Berlin

 

Další termíny: 3.11. v 15:00, 3.12. v 19:00 (ozvěny festivalu); 4.12. v 19:00 (ozvěny festivalu, představení živě přenášeno na OperaVision)

Koupit vstupenky

Výlet pana Broučka do měsíce

1. jednání

Před hospůdkou Vikárka na pražských Hradčanech se dohaduje malíř Mazal se svou milou Málinkou, dcerou sakristána u sv. Víta. Mazalův domácí, pan Brouček, toho večera notně přebral a potácí se domů. Aby Málinka pozlobila Mazala, laškuje s Broučkem, který jí v opilosti přislíbí dokonce manželství. Rozhovor vyslechne Sakristán, ale Brouček svůj slib obrátí v žert, řka že si Málinku vezme leda na měsíci. Zlobí na celý svět a závistivě pohlíží na měsíc v úplňku – tam jsou jistě lidé šťastnější, tam jistě není malířů, bankrotů ani říšské rady. V opilosti usne a zdá se mu měsíční sen.

Brouček se probouzí na měsíci a udiven hledí na podivnou krajinu i na měsíční obyvatele, kteří připomínají Broučkovy známé z Vikárky. Z malíře Mazala je na měsíci extatický básník Hvězdomír Blankytný, který se ke své pozemské existenci jako ostatně všichni měsíčňané nechce vůbec znát. Blankytný miluje éterickou Ethereu (Málinka) a téměř se zhroutí, když se Etherea na první pohled zamiluje do Broučka a přes protesty svého otce Lunobora (Sakristán) i Blankytného jej unáší na koni Pegasovi do chrámu Všeuměny.

2. jednání

Hlavní slovo v chrámu Všeuměny má mecenáš Čaroskvoucí (Würfl), který zve Broučka za zpěvu měsíční hymny na hostinu. Ethereu zatím ulapil Lunobor a v síti ji odvlekl pryč. Na hostině se k Broučkovu zděšení servíruje výhradně vůně květů a vyhladovělý Brouček si zoufá. Při recitaci předního básníka Oblačného vyčerpaně usíná a nechává si zdát o pivu a vepřovém se zelím a knedlíkem. Pro své umění jej nenadchne ani malíř Duhoslav a když Brouček navíc vytáhne z kapsy uzenku, zhrození měsíční umělci upadnou do mdlob. Etherea se nevzdává a znovu vábí Broučka. Básníci procitají z mrákot, rozčilený Brouček rozfoukne Ethereu a za všeobecného zmatku usedne na Pegasa a odlétá pryč.

Za oslavného zpěvu na hostinského Würfla se nad ránem rozchází společnost umělců z Vikárky. Zmoženého pana Broučka odváží domů v truhle. Málinka s Mazalem se usmiřují a zpívají o své lásce.

Dohra Brouček se v poledne probouzí doma v ložnici a než se stačí vzpamatovat ze svého měsíčního snu, přichází Málinka s Mazalem, aby přiměli pana domácího k odvolání Mazalovy výpovědi z bytu. Broučka tak vyděsí zjevení Málinky – Etherey, že odvolání raději bez protestů podepíše. Nakonec má Brouček co dělat, aby si usmířil svou rozčilenou hospodyni.

Výlet pana Broučka do XV. století

1. jednání

Společnost na Vikárce toho večera rozpráví o středověkých podzemních chodbách. Brouček se vypraví na cestu domů a náhle se ocitá v podzemním sklepení, odkud se tajnou chodbou dostane až do královské klenotnice na Starém městě. Jakmile Brouček klenotnici opustí, zjeví se Svatopluk Čech a pronáší ódu na slavnou minulost českého národa.

Brouček vyjde nedaleko Staroměstského náměstí, ale všechno vypadá jinak, než je zvyklý. Lidé jsou divně ustrojeni, mluví zvláštní češtinou a kdosi Broučka přesvědčuje, že je rok 1420. Brouček nejprve vše považuje za šprým, ale pochopí vážnost situace, když je označen za nepřátelského špeha. Skončilo by to s ním nejspíš špatně, kdyby se jej neujal rychtář Domšík od zvonu (Sakristán). Ozbrojený lid se chystá k boji a za zpěvu vchází k motlitbám do Týnského chrámu.

2. jednání

U Domšíka se Brouček nerad přizpůsobuje nové situaci – nejraději by tajně zmizel, ale musí se převléct do oděvu husitů. Domšíkova dcera Kunka (Málinka) přivádí přátele, připravené k bitvě, a vypráví o bohoslužbě v Týnském chrámu, kde byl i vojevůdce Žižka. Všichni rozebírají válečnou situaci a disputují o smyslu boje, pravdě a náboženství. Brouček žádné bojovné nadšení neprojevuje a dokonce poznamená, že je mu to jedno a bojovat nepůjde, protože mu král Zikmund nic neudělal. Rozpoutá se hádka, ale vtom přiběhne Petřík (Mazal) se zprávou, že bitva na Špitálském poli již začala. Všichni vyběhnou do boje a Broučka se zbraní v ruce přitom vystrčí ze dveří – ten se ale vzápětí tajně vplíží zpátky a rychle se převléká do svého původního oděvu.

Vítězné husitské vojsko přichází za jásotu lidu na Staroměstské náměstí. Domšík v bitvě padl. Brouček vypráví o svém hrdinství v boji, ale Domšíkovi přátelé jej viděli klečet před křižáckým rytířem a usvědčí jej ze zrady. Brouček je napěchován do dřevěného sudu a odsouzen k upálení.

Na dvoře Vikárky se hostinský Würfl sklání s hořící svítilnou v ruce nad sudem, ve kterém Brouček právě procitá ze snu. Brouček s úlevou zjišťuje, že je zpátky doma a nezapomene se Würflovi pochlubit, jak srdnatě bojoval po boku Žižky a pomohl osvobodit Prahu.

Režie: Robert Carsen
Dirigent: Marko Ivanović
Scéna: Radu Borozescu
Kostýmy: Annemarie Woods
Světla: Robert Carsen / Petr van Praet
Choreografie: Rebecca Howell
Dramaturgie: Robert Carsen / Patricie Částková
Asistent režie: Gilles Rico
Asistent kostýmů: Ilona Karas
Asistent scény: Matěj Kos

 

Obsazení: 

Matěj Brouček – Nicky Spence
Mazal / Blankytný / Petřík – Daniel Matoušek
Sakristián / Lunobor / Domšík – David Szendiuch
Málinka / Etherea / Kunka – Doubravka Součková
Würfel / Čaroskvoucí / Konšel – Jan Šťáva
Číšníček / Zázračné Dítě / Žák – Andrea Široká
Kedruta – Václava Krejčí Housková
Svatopluk Čech – Roman Hoza
Básník / Oblačný / Vacek Bradatý – Tadeáš Hoza
Malíř / Duhoslav / Vojta Od Pávů / Profesor – Vít Nosek
Skladatel / Harfoboj / Miroslav, Zlatník – Ondřej Koplík
Táborita – Kornél Mikecz
Táborita / Básník – Pavel Valenta

Motto 9. ročníku festivalu Bez hranic! inspirovala právě Janáčkova pátá opera Výlety páně Broučkovy, kde se s hlavním hrdinou vydáme na Měsíc i na cestu časem do 15. století. Stejným mottem by se dala popsat i tvorba režiséra Roberta Carsena, tvůrce inscenací po celém světě ceněných pro jejich dramatické uchopení, poetiku, humor a výtvarnou vytříbenost. Cesta slavného režiséra se s dílem českého skladatele protnula před mnoha lety a dnes má Carsen na svém kontě inscenace šesti Janáčkových oper. Pro brněnský soubor vytvořil v roce 2020 inscenaci Osudu a nyní se vrací na jeviště Janáčkova divadla, aby právě jeho nová inscenace Výletů páně Broučkových slavnostně zahájila festival.

Žádná z Janáčkových oper se nedá nazvat komickou; ač v nich humor nikdy nechybí, je spíše oním vzácným kořením. V opeře o domácím z Malé strany, typicky českém človíčkovi, ale Janáček humorem přímo srší, i když je tu řádně nabroušený. Janáček našel předlohu v oblíbených broučkovských novelách básníka Svatopluka Čecha a jeho satiru dokreslil hudbou v tanečním rytmu a s použitím nezvyklých nástrojů jako skleněná harmonika či dudy k dokonalosti. Jestliže první část opery, výlet na Měsíc, mířila svým břitkým humorem do řad pražských kritiků, intelektuálů a umělců, druhá polovina z doby husitské pak ťala do nepěkných vlastností českého národa obecně.

Opera nevznikala lehce, Janáček vystřídal několik libretistů a trvalo devět let, než po všech peripetiích s libretem dospěl ke zdárnému konci Výletu pana Broučka do Měsíce. Na konci práce si ale povzdechl nad svými veršotepci: „Ale naši básníci! Člověk aby jim vše napověděl – a ještě to dopadne chudě!“ Přesto se vzápětí rozhodl operu rozšířit ještě o jeden díl, tentokrát o výlet do 15. století. To s libretistou F. S. Procházkou zvládli rychle, nicméně od té doby si už Janáček psal libreta sám. Proč si vlastně vybral právě Čechova pana Broučka? To krásně popsal v dopise Kamile Stösslové: „Tak víte, co to ten Brouček je? Tak zcela všední člověk; hubačí na celý svět a celý svůj život ztápí u džbánku piva. K ničemu dobrému na světě není. Ptáte se: ‚Tak proč jste si takového člověka vybral na operu?‘ Proto, aby se všem zhnusil, aby byl na posměch a aby byl výstrahou! Rusové měli takového ‚měkkého‘ člověka též; jmenoval se Oblomov. Vlastně každý druhý Rus byl Oblomovem – a kam to přivedli! Strašná revoluce teď to potoky krve čistí. Proto Broučka vystavuji – na výstrahu. Je též u nás těch Broučků na všech stranách dost a dost! Jen žaludek je jim vším. Tak můj milý Brouček se zase opije, kdesi na Hradčanech usne a zdá se mu sen: Let í na měsíc! Padne tam. Ó, hrůza! Tamější lidé sytí se jen vůní květů. Dávají Broučkovi jen ku květům čichat. A teď se tam do něho zamiluje jedna Měsíčanka! Bez krve, tělo jako koudel!“