Festival Janáček Brno 2022 přináší dramaturgii zaměřenou na téma, které bylo pro formování Janáčkovy osobnosti a tvorby velmi zásadní – vztah k slovanské a především k ruské kultuře. Utvářel se postupně a přes slovanství vedl k lásce k ruskému jazyku a literatuře. Panslavismus, tedy idea jednoty slovanských národů, představoval velké téma celého 19. století a Janáček, jako mnohý intelektuál té doby, jím byl silně ovlivněn. Na jeho hrdě deklarované slovanství mělo jistě vliv i prostředí, ve kterém vyrůstal. V augustiniánském klášteře na Starém Brně, kam přišel ve svých jedenácti letech, zažil silný cyrilometodějský kult spojený také s národně-obrozeneckými aktivitami. Již jako čtrnáctiletý horoval pro slovanskou věc a s nadšením se zúčastnil cyrilometodějských slavností na Velehradě, pro které si na strýci Janu Janáčkovi vymohl slovanský šat z „ruského plátna“.  Bližší vztah k ruské kultuře a jazyku můžeme sledovat od počátku sedmdesátých let, kdy mladý Leo začal užívat podobu jména Lev. V prvním roce svého sbormistrovského působení v Besedě brněnské v roce 1876 uvedl svůj melodram pro recitaci a orchestr na Lermontovovu báseň Smrt. Toužil studovat u ruského klavíristy Antona Rubinsteina, obdivoval tvorbu Čajkovského a přátelil se s výrazně slovansky orientovaným Antonínem Dvořákem. Své rusofilství deklaroval také volbou jmen svých dětí: Olga a Vladimír. Janáčkův zájem o Rusko ještě posílil odchod jeho bratra Františka do Petrohradu. Korespondoval s ním v ruštině a třikrát jej v Rusku navštívil. V roce 1898 spoluzakládal brněnský Ruský kroužek, jehož byl velmi aktivním členem – dohlížel na výuku, zajišťoval hosty pro přednášky, spoluorganizoval v roce 1899 oslavy ke 100letému výročí narození Alexandra Sergejeviče Puškina. Do kroužku docházela i Janáčkova choť Zdenka, dcera Olga, a dokonce i služebná Marie Stejskalová. Knihovna Ruského kroužku časem disponovala úctyhodným množstvím literatury v ruštině, kterou Janáček postupně poznával. Byla mu blízká a utvrzovala jej v jeho realistickém pohledu na operní tvorbu. Ne náhodou vznikla většina Janáčkových děl inspirovaných ruskou literaturou právě v patnáctiletém období fungování spolku. Bylo to Klavírní trio z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty (1908), později přepracované do prvního smyčcového kvartetu (1923), Pohádka pro violoncello a klavír na Žukovského Pohádku o caru Berendějovi (1910–1913) nebo slovanská rapsodie Taras Bulba na stejnojmennou Gogolovu novelu (1915–1918). Vrcholná hudebně-dramatická díla jako opera Káťa Kabanová (1920) na Ostrovského drama Bouře či opera Z mrtvého domu podle románu Fjodora Michajloviče Dostojevského Zápisky z Mrtvého domu vznikla spíše díky silnému inspiračnímu obsahu samotného díla, než že by byla projevem Janáčkova rusofilství, které u něj po válce částečně odeznělo. Svou náklonnost skladatel projevoval také polské kultuře, a dokonce v roce 1905 zvažoval přijetí místa ředitele varšavské konzervatoře. Velmi si vážil skladatele Felikse Nowowiejského, s nímž se přátelil a jehož duchovní kantátu Quo vadis chtěl uvést v Brně, což se bohužel nepodařilo. Festival Janáček Brno 2022 svým zaměřením na slovanskou kulturu připomene tento významný aspekt Janáčkova myšlení a chápání kulturních hodnot.

Jako další téma se celou operní částí festivalové produkce prolíná silné téma humanismu u Janáčka často inspirované právě slovanskou literaturou a spojené s hledání odpovědí na otázky života a smrti jako vykoupení či naplnění našich životů. Je proto symbolické, že festival Janáček Brno 2022 bude zahájen právě premiérou Janáčkovy opery Z mrtvého domu v režii Jiřího Heřmana a hudebním nastudování Jakuba Hrůši v provedení souboru Janáčkovy opery NdB. Opera bude uvedena společně s Janáčkovou Glagolskou mší ve scénickém pojetí. Propojení těchto děl, které vzešlo z podnětu světově uznávaného dirigenta Jakuba Hrůši přinese nový interpretační klíč k těmto vrcholným Janáčkovým dílům.  Konfrontace různých inscenačních přístupů je jedním z cílů festivalu a tento ročník v rámci své dramaturgické linie přinese mimořádnou příležitost shlédnout dvě interpretačně rozdílné pohledy na Janáčkovu operu Káťa Kabanová. Prvním bude zbrusu nová inscenace Ženevské opery v režii mezinárodně uznávané německé režisérky Tatjany Gürbaci v hudebním nastudování Tomáše Netopila se špičkovým orchestrem Orchestre de la Suisse Romande a druhá v podání souboru Opery Národního divadla v Praze v nastudování mezinárodního týmu v čele se španělským režisérem Calixtem Bieitem.  

Dalším významným zahraničním hostujícím souborem bude Velšská národní opera, která společně se svým hudebním ředitelem, vynikajícím českým dirigentem Tomášem Hanusem, představí Janáčkovu Věc Makropulos v režii Olivie Fuchs, přední britské režisérky. Festivalový program rovněž nabízí zajímavé kontexty a protiklady k Janáčkovu dílů. Tentokrát to bude soubor Opery Národního divadla v Praze, který na závěr festivalu představí skutečně dramaturgický počin – operní produkci Schulhoffových Plamenů. Ty měly světovou premiéru právě v Brně roku 1932 a Schulhoffovy donjuanovské téma nabídl právě Janáčkův dlouholetý přítel Max Brod. Schulhoffovy Plameny jsou jedinečným uchopením podoby operního žánru a svým vyzněním zatracení Dona Juana prostřednictvím věčného života tvoří paralelu k Janáčkově Věci Makropulos. K jejich jevištnímu uvedení dochází velmi zřídka a o to budou zajímavějším příspěvkem festivalového programu. 

opera awards 400x234 1

The International Opera Awards

Za pouhých šest ročníků se festival Janáček Brno vypracoval na nejlepší festival světa. Festival Janáček Brno jako první v ČR získal prestižní cenu The International Opera Awards za nejlepší festival roku 2018 (více informací na www.operaawards.org).