012 1

18. 11. 2022 v 19 h

Janáčkovo divadlo, NdB

Autor: Leoš Janáček

Dirigent: Tomáš Hanus

Režie: Olivia Fuchs

Velšská národní opera

Orchestr Velšské národní opery

Koupit vstupenky

1. jednání
Již téměř sto let se táhne soudní proces ve věci dědictví, který vede rod Gregorů a Prusů, a právě dnes má být vynesen konečný verdikt. Albert Gregor, představitel žalující strany, přichází do kanceláře svého advokáta Kolenatého, aby se zeptal na výsledek. Nachází však jen solicitátora Vítka. Do kanceláře přichází Vítkova dcera Kristina, začínající operní zpěvačka, a nadšeně vypráví o slavné pěvkyni Emilii Marty, která se po chvíli objeví ve dveřích v doprovodu advokáta Kolenatého. Marty se ptá na stav Gregorova procesu a všechny přítomné udivuje znalostmi událostí, které se odehrály před stovkou let. Ví dokonce o vztahu dávno zemřelého barona Pruse a jeho milenky Ellian Mac Gregor a sděluje přesně místo, kde jsou uloženy dosud neznámé dokumenty včetně Prusovy závěti. Kolenatý jí nevěří, ale na nátlak Alberta Gregora je nucen vydat se do Prusova domu zmiňované listiny hledat. Po chvíli se vrací i s Gregorovým soudním rivalem, Jaroslavem Prusem. Přicházejí se zprávou, že na místě, které Marty označila, opravdu našli závěť a další dosud neznámé dokumenty.

2. jednání
V zákulisí divadla si zaměstnanci vyprávějí o úspěchu vystoupení zpěvačky Emilie Marty. Čekají na ni zástupy ctitelů, mezi nimi i Jaroslav Prus. Jeho syn Janek se v divadle setkává se svou milou Kristinou. Ta je oslněná osobností Marty a chce se rovněž stát slavnou umělkyní. Přichází Marty a postupně přijímá své obdivovatele včetně Alberta Gregora a slabomyslného Hauka-Šendorfa, který v ní vidí svou dávnou lásku Eugenii Montez. Znavená Marty pak všechny posílá pryč a zůstává jen Jaroslav Prus. Vyptává se Marty na milenku svého předka – zpěvačku Ellian Mac Gregor, která byla matkou baronova nemanželského dítěte. V matrice je však zapsána pod jiným jménem – jako Elina Makropulos. Marty však zajímá především zapečetěná obálka, která je uložena mezi ostatními listinami a kterou jí Prus odmítá vydat. Přichází Albert Gregor, aby Marty vyznal lásku – ta ho však odmítá. Také Janek se do Marty zamiloval. Zpěvačka jej žádá, aby pro ni v otcově domě získal onu tajemnou obálku, ale vtom vchází Prus a dohodne se s Marty, že jí obálku předá za společně strávenou noc.

3. jednání
Marty splnila svou část dohody a požaduje po Prusovi slíbenou obálku. Dostává ji, ale Prus je zklamán – neočekával z její strany takový neúčastný chlad. Sluha přináší tragickou zprávu. Janek spáchal sebevraždu, když vytušil, že jeho otec strávil noc s Marty. Přichází pomatený Hauk a nabízí Marty společný útěk do Španělska. Ta souhlasí, ale vtom přichází Gregor, Kolenatý a Vítek s dcerou Kristinou. Mají mnoho otázek: poté, co Marty podepsala Kristině upomínkovou fotografii totiž zjistili, že podpis je shodný s podpisy na téměř sto let starých dokumentech. Naléhají na Marty stále víc, až pěvkyně prozradí své tajemství. Její pravé jméno je Elina Makropulos a byla dcerou Řeka Hieronyma Makropulose, který se jako osobní lékař císaře Rudolfa II. pokusil o vytvoření elixíru mládí. Vyzkoušel jej na své dceři a ta nyní žije již 337 let. V průběhu staletí několikrát změnila totožnost, žila mimo jiné i pod jménem Ellian Mac Gregor a byla tehdy Prusovou milenkou, byla též španělskou cikánkou Eugenií Montez, kterou v ní poznal Hauk-Šendorf. Nyní vystupuje jako Emilie Marty a do celé kauzy se připletla, protože hledala obálku s receptem na elixír mládí – tu obálku, kterou jí za společnou noc vyměnil Jaroslav Prus. Elixír totiž působí jen 300 let a tak, chce-li Marty dále žít, musí vypít novou dávku. Ona ale zjišťuje, že ji život netěší: je jím unavena a znechucena, protože za tu nekonečně dlouhou dobu její bytí zcela ztratilo svůj smysl. Recept odevzdá Kristině, nabízí jí tím věčné mládí, krásu a slávu. Mladá dívka ale listinu spálí – volí tak sice krátký, ale smysluplný život.

Inscenační tým:

Režie: Olivia Fuchs

Dirigent: Tomáš Hanus

Scéna: Nicola Turner

Světelný design: Robbie Butler

Video design: Sam Sharples

 

V hlavních rolích:

Emilia Marty: Angeles Blancas Gulin

Albert Gregor: Nicky Spence

Dr. Kolenatý: Gustav Belacek

Vítek: Mark Le Brocq

Krista: Harriet Eyley

Baron Jaroslav Prus: David Stout

Janek: Alexander Sprague

Count Hauk-Šendorf: Alan Oke

Komorná: Julia Daramy-Williams

Doktor: Dafydd Allen

Uklízečka: Monika Sawa

Pokud někdo nemá rád operu, vezměte ho na Janáčka, řekl dirigent Simon Rattle – a má pravdu. Každá Janáčkova opera představuje svébytný unikát, běžící rychlostí myšlenky a divadelní v tom nejlepším slova smyslu. Třeba taková Věc Makropulos se svou téměř detektivní zápletkou rozhodně není typickým operním námětem, v Janáčkově podání se však stoletý soudní spor o dědictví rychle změní ve strhující drama o hledání smyslu lidského života. Na festivalu Makropulos tentokrát představí jeden z nejlepších britských operních souborů – Velšská národní opera pod vedením svého hudebního ředitele a brněnského rodáka, dirigenta Tomáše Hanuse. Nepřijíždějí do Brna poprvé, v roce 2018 uvedli skvělou inscenaci Janáčkovy opery Z mrtvého domu, a i tentokrát pro nás určitě připraví mimořádný umělecký zážitek. 

Ale ve mně se život zastavil, Ježíši Kriste, a nemůže dál! Omrzí být dobrý, omrzí být špatný. Omrzí země a omrzí nebe. A člověk pozná, že v něm umřela duše! Janáček nikdy nevydržel dlouho bez práce; jen co dokončil operu o prohnané lišce Bystroušce, začal se poohlížet po dalším námětu. O prázdninách v létě 1923 si proto na dovolenou do Vysokých Tater vezl hru F. X. Šaldy Dítě, jež mu byla z mnoha stran doporučena, a také hru Karla Čapka Věc Makropulos. Šaldova hra jej nakonec za srdce nechytla, ale Věc Makropulos jej zaujala a po návratu z prázdnin požádal Karla Čapka o souhlas se zhudebněním. Ten byl zpočátku skeptický a nepovažoval svou konverzační, hodně nepoetickou a příliš povídavou hru hodnou Janáčkovy hudby. Na první pohled nezbývá než s Čapkem souhlasit – opera odehrávající se v právnickém prostředí plná dialogů a spletitého děje, kde postavy telefonují a kde vysledovat rodinné vazby je téměř úkolem pro odborníka na genealogii, nebyla úplně typickým námětem pro operu ani na začátku 20. století. Ale Janáčka, který se již v Příhodách lišky Bystroušky zabýval životem a jeho nekonečným koloběhem, velmi zaujalo to, co Věc Makropulos skrývá pod svou právnicko-detektivní zápletkou – otázky, zda nesmrtelnost může přinést lidem štěstí, nebo lidský život naplňuje právě ona nevyhnutelnost konce. Janáček sám později vzpomínal: Chytlo mne to. Víte, to hrozné, ono citové člověka, který nikdy nebude mít konce. Neštěstí holé. Nic nechce, nic nečeká. Z toho musí něco být. Třetí dějství, na tom si zakládám: ten spád, ten sráz! To jsem cítil, to jsem chtěl. 

Čapek nakonec se zhudebněním souhlasil a Janáček se pustil do úprav a krácení textu hry. Kompozici věnoval další dva roky a Janáčkova korespondence mapuje jeho zaujetí i soucit s hlavní postavou opery: Krasavice 300 let stará – a věčně mladá – ale jen vyhořelý cit! Brr! Chladná jak led! Ale udělám ji teplejší, aby lidé s ní měli soucit. Já se do ní ještě zamiluju. Premiéra v předvánoční čas roku 1928 v brněnském divadle vzbudila nebývalý zájem a divadlo bylo zcela vyprodáno! Úspěch se dostavil obrovský. Janáček vzpomínal: Ta vychládlá měla úspěch netušený! Až mráz šel každému po těle. Je prý to moje největší dílo!

Patricie Částková

Vybíráme z programu festivalu: