Vlámská opera

autor Leoš Janáček

dirigent Tomáš Netopil

režie Kornél Mundruczó


Vstupenky

  • Obsah opery

    1. jednání
    Již téměř sto let se táhne soudní proces ve věci dědictví, který vede rod Gregorů a Prusů, a právě dnes má být vynesen konečný verdikt. Albert Gregor, představitel žalující strany, přichází do kanceláře svého advokáta Kolenatého, aby se zeptal na výsledek. Nachází však jen solicitátora Vítka. Do kanceláře přichází Vítkova dcera Kristina, začínající operní zpěvačka, a nadšeně vypráví o slavné pěvkyni Emilii Marty, která se po chvíli objeví ve dveřích v doprovodu advokáta Kolenatého. Marty se ptá na stav Gregorova procesu a všechny přítomné udivuje znalostmi událostí, které se odehrály před stovkou let. Ví dokonce o vztahu dávno zemřelého barona Pruse a jeho milenky Ellian Mac Gregor a sděluje přesně místo, kde jsou uloženy dosud neznámé dokumenty včetně Prusovy závěti. Kolenatý jí nevěří, ale na nátlak Alberta Gregora je nucen vydat se do Prusova domu zmiňované listiny hledat. Po chvíli se vrací i s Gregorovým soudním rivalem, Jaroslavem Prusem. Přicházejí se zprávou, že na místě, které Marty označila, opravdu našli závěť a další dosud neznámé dokumenty.

    2. jednání
    V zákulisí divadla si zaměstnanci vyprávějí o úspěchu vystoupení zpěvačky Emilie Marty. Čekají na ni zástupy ctitelů, mezi nimi i Jaroslav Prus. Jeho syn Janek se v divadle setkává se svou milou Kristinou. Ta je oslněná osobností Marty a chce se rovněž stát slavnou umělkyní. Přichází Marty a postupně přijímá své obdivovatele včetně Alberta Gregora a slabomyslného Hauka-Šendorfa, který v ní vidí svou dávnou lásku Eugenii Montez. Znavená Marty pak všechny posílá pryč a zůstává jen Jaroslav Prus. Vyptává se Marty na milenku svého předka – zpěvačku Ellian Mac Gregor, která byla matkou baronova nemanželského dítěte. V matrice je však zapsána pod jiným jménem – jako Elina Makropulos. Marty však zajímá především zapečetěná obálka, která je uložena mezi ostatními listinami a kterou jí Prus odmítá vydat. Přichází Albert Gregor, aby Marty vyznal lásku – ta ho však odmítá. Také Janek se do Marty zamiloval. Zpěvačka jej žádá, aby pro ni v otcově domě získal onu tajemnou obálku, ale vtom vchází Prus a dohodne se s Marty, že jí obálku předá za společně strávenou noc.

    3. jednání
    Marty splnila svou část dohody a požaduje po Prusovi slíbenou obálku. Dostává ji, ale Prus je zklamán – neočekával z její strany takový neúčastný chlad. Sluha přináší tragickou zprávu. Janek spáchal sebevraždu, když vytušil, že jeho otec strávil noc s Marty. Přichází pomatený Hauk a nabízí Marty společný útěk do Španělska. Ta souhlasí, ale vtom přichází Gregor, Kolenatý a Vítek s dcerou Kristinou. Mají mnoho otázek: poté, co Marty podepsala Kristině upomínkovou fotografii totiž zjistili, že podpis je shodný s podpisy na téměř sto let starých dokumentech. Naléhají na Marty stále víc, až pěvkyně prozradí své tajemství. Její pravé jméno je Elina Makropulos a byla dcerou Řeka Hieronyma Makropulose, který se jako osobní lékař císaře Rudolfa II. pokusil o vytvoření elixíru mládí. Vyzkoušel jej na své dceři a ta nyní žije již 337 let. V průběhu staletí několikrát změnila totožnost, žila mimo jiné i pod jménem Ellian Mac Gregor a byla tehdy Prusovou milenkou, byla též španělskou cikánkou Eugenií Montez, kterou v ní poznal Hauk-Šendorf. Nyní vystupuje jako Emilie Marty a do celé kauzy se připletla, protože hledala obálku s receptem na elixír mládí – tu obálku, kterou jí za společnou noc vyměnil Jaroslav Prus. Elixír totiž působí jen 300 let a tak, chce-li Marty dále žít, musí vypít novou dávku. Ona ale zjišťuje, že ji život netěší: je jím unavena a znechucena, protože za tu nekonečně dlouhou dobu její bytí zcela ztratilo svůj smysl. Recept odevzdá Kristině, nabízí jí tím věčné mládí, krásu a slávu. Mladá dívka ale listinu spálí – volí tak sice krátký, ale smysluplný život.

  • Obsazení opery


    Dirigent: Tomáš Netopil
    RežieKornél Mundruczó
    Scéna: Monika Pormale
    Kostýmy Monika Pormale
    Světelný design: Felice Ross

    Obsazení
    Emilia Marty: Rachel Harnisch
    Albert Gregor: Ladislav Elgr
    Vítek: Sam Furness
    Kristina: Raehann Bryce-Davis
    Jaroslav Prus: Martin Bárta
    Janek Prus: v jednání
    Dr. Kolenatý: Karoly Szemeredy
    Strojník: Thierry Vallier
    Poklízečka: Bea Desmet
    Hauk-Šendorf: Guy De Mey
    Komorná: Birgit Langenhuysen

Jedním z vrcholů festivalu slibuje být inscenace Věci Makropulos v provedení Vlámské opery, která se uvádění Janáčkova díla věnuje pravidelně. Za dirigentským pultem stane jeden z nejvýznamnějších českých dirigentů Tomáš Netopil, který se interpretaci Janáčkova díla věnuje pravidelně jak na divadle, tak v koncertní síni. Futuristická produkce, která měla premiéru v roce 2016, je dílem předního maďarského filmového režiséra Kornéla Mundruczó, jehož filmová tvorba je pravidelně oceňována na předních festivalech, jako jsou např. Filmový festival v Cannes nebo Sundance. Mundruczó je také zakladatelem nezávislé divadelní společnosti Proton Theater, se kterým hostuje na významných divadelních festivalech, ať to je Wiener Festwochen, či festivaly v Berlíně, Bruselu ad.

Věc Makropulos je v Janáčkově díle logickým pokračováním. Po filozofickém tématu o koloběhu života v Příhodách lišky Bystroušky se skladatel obrátil k námětu zabývajícím se otázkami, zda nesmrtelnost může přinést lidem štěstí, nebo lidský život naplňuje právě nevyhnutelnost konce. Východiskem mu byla stejnojmenná hra Karla Čapka (1890-1938). Čapek se k žádosti o svolení ke zhudebnění stavěl zpočátku značně skepticky a na první pohled se může zdát, že měl pravdu – opera odehrávající se v neatraktivním právnickém prostředí, plná dialogů a velmi spletitého děje, kde vysledovat rodinné vazby je téměř úkolem pro odborníka na genealogii, není právě typickým námětem operního díla a to ani na počátku 20. století. Janáček ale text zkrátil a s neomylným citem dramatika stejně jako v Příhodách lišky Bystroušky změnil konec - v opeře na rozdíl od původní hry další z řady Janáčkových velkých hrdinek, nešťastná Elina Makropulos, které bylo souzeno žít 300 let a změnit se v bezcitnou kreaturu, nakonec umírá smířena se sebou i Bohem. Věc Makropulos měla při premiéře roku 1928 velký úspěch a dnes patří především v zahraničí k nejčastěji uváděným Janáčkovým operám.

Patricie Částková