Patří jí jeden z nejkrásnějších hlasů v dějinách české pop music i folku. V podcastu Janáček Brno vzpomíná zpěvačka na svého otce, ale také na nedávné ročníky festivalu.
Velký hlas a nenápadné vystupování patří k Haně Ulrychové s takovou samozřejmostí, až o tom nakonec skoro nikdo nemluví. Zdá se, jako by po svém otci, operním tenoristovi Jaroslavu Ulrychovi zdědila především hlasivky. Při vlastních vystoupeních si ale od jakéhokoliv patosu záměrně udržuje maximální odstup. Její koncerty s bratrem Petrem jsou neokázalé a budí dojem důvěrných setkání s blízkými lidmi.
Spojení rocku s folklorem dnes vypadá jako naprosto samozřejmá věc. Když s ním ale na začátku 70. let přišli Hana a Petr Ulrychovi, byla to vzácnost, která navíc vzbuzovala nedůvěru. Oba sourozenci už tehdy měli za sebou úspěšnou rockovou minulost se skupinou Atlantis, a dokonce i zakázané album Odyssea. Lidová hudba jim ale otevřela nový svět a jejímu vlivu zůstali věrní dodnes.
Jejich folkovější Javory a rockovější Javory Beat jsou stále aktivní, publikum má o jejich koncerty zájem. Pro Hanu Ulrychovou jsou ale zcela mimořádná vystoupení v Mahenově divadle, kde zpíval její otec. Jaroslav Ulrych byl jedním z klíčových členů brněnského operního souboru, jeho hlas je slyšet i z nahrávek dirigenta Břetislava Bakaly. Ztvárnil také roli skladatele Živného při světové premiéře Janáčkovy opery Osud roku 1958.
V Její pastorkyni postupně zpíval obě hlavní mužské postavy – nespolehlivého frajera Števu i vzteklého, ale milujícího Lacu. Hana Ulrychová dodnes prožívá Janáčkovu první významnou operu jako dílo, které je jí osobně blízké. Stejně tak zůstává jako divačka věrná brněnskému opernímu divadlu.
Hana Ulrychová v Mahenově divadle při jubilejním koncertu k 50 letům na scéně. Foto javory.cz