Výlety páně Broučkovy

Výlet pana Broučka do měsíce

1. jednání

Před hospůdkou Vikárka na pražských Hradčanech se dohaduje malíř Mazal se svou milou Málinkou, dcerou sakristána u sv. Víta. Mazalův domácí, pan Brouček, toho večera notně přebral a potácí se domů. Aby Málinka pozlobila Mazala, laškuje s Broučkem, který jí v opilosti přislíbí dokonce manželství. Rozhovor vyslechne Sakristán, ale Brouček svůj slib obrátí v žert, řka že si Málinku vezme leda na měsíci. Zlobí na celý svět a závistivě pohlíží na měsíc v úplňku – tam jsou jistě lidé šťastnější, tam jistě není malířů, bankrotů ani říšské rady. V opilosti usne a zdá se mu měsíční sen.

Brouček se probouzí na měsíci a udiven hledí na podivnou krajinu i na měsíční obyvatele, kteří připomínají Broučkovy známé z Vikárky. Z malíře Mazala je na měsíci extatický básník Hvězdomír Blankytný, který se ke své pozemské existenci jako ostatně všichni měsíčňané nechce vůbec znát. Blankytný miluje éterickou Ethereu (Málinka) a téměř se zhroutí, když se Etherea na první pohled zamiluje do Broučka a přes protesty svého otce Lunobora (Sakristán) i Blankytného jej unáší na koni Pegasovi do chrámu Všeuměny.

2. jednání

Hlavní slovo v chrámu Všeuměny má mecenáš Čaroskvoucí (Würfl), který zve Broučka za zpěvu měsíční hymny na hostinu. Ethereu zatím ulapil Lunobor a v síti ji odvlekl pryč. Na hostině se k Broučkovu zděšení servíruje výhradně vůně květů a vyhladovělý Brouček si zoufá. Při recitaci předního básníka Oblačného vyčerpaně usíná a nechává si zdát o pivu a vepřovém se zelím a knedlíkem. Pro své umění jej nenadchne ani malíř Duhoslav a když Brouček navíc vytáhne z kapsy uzenku, zhrození měsíční umělci upadnou do mdlob. Etherea se nevzdává a znovu vábí Broučka. Básníci procitají z mrákot, rozčilený Brouček rozfoukne Ethereu a za všeobecného zmatku usedne na Pegasa a odlétá pryč.

Za oslavného zpěvu na hostinského Würfla se nad ránem rozchází společnost umělců z Vikárky. Zmoženého pana Broučka odváží domů v truhle. Málinka s Mazalem se usmiřují a zpívají o své lásce.

Dohra Brouček se v poledne probouzí doma v ložnici a než se stačí vzpamatovat ze svého měsíčního snu, přichází Málinka s Mazalem, aby přiměli pana domácího k odvolání Mazalovy výpovědi z bytu. Broučka tak vyděsí zjevení Málinky – Etherey, že odvolání raději bez protestů podepíše. Nakonec má Brouček co dělat, aby si usmířil svou rozčilenou hospodyni.

Výlet pana Broučka do XV. století

1. jednání

Společnost na Vikárce toho večera rozpráví o středověkých podzemních chodbách. Brouček se vypraví na cestu domů a náhle se ocitá v podzemním sklepení, odkud se tajnou chodbou dostane až do královské klenotnice na Starém městě. Jakmile Brouček klenotnici opustí, zjeví se Svatopluk Čech a pronáší ódu na slavnou minulost českého národa.

Brouček vyjde nedaleko Staroměstského náměstí, ale všechno vypadá jinak, než je zvyklý. Lidé jsou divně ustrojeni, mluví zvláštní češtinou a kdosi Broučka přesvědčuje, že je rok 1420. Brouček nejprve vše považuje za šprým, ale pochopí vážnost situace, když je označen za nepřátelského špeha. Skončilo by to s ním nejspíš špatně, kdyby se jej neujal rychtář Domšík od zvonu (Sakristán). Ozbrojený lid se chystá k boji a za zpěvu vchází k motlitbám do Týnského chrámu.

2. jednání

U Domšíka se Brouček nerad přizpůsobuje nové situaci – nejraději by tajně zmizel, ale musí se převléct do oděvu husitů. Domšíkova dcera Kunka (Málinka) přivádí přátele, připravené k bitvě, a vypráví o bohoslužbě v Týnském chrámu, kde byl i vojevůdce Žižka. Všichni rozebírají válečnou situaci a disputují o smyslu boje, pravdě a náboženství. Brouček žádné bojovné nadšení neprojevuje a dokonce poznamená, že je mu to jedno a bojovat nepůjde, protože mu král Zikmund nic neudělal. Rozpoutá se hádka, ale vtom přiběhne Petřík (Mazal) se zprávou, že bitva na Špitálském poli již začala. Všichni vyběhnou do boje a Broučka se zbraní v ruce přitom vystrčí ze dveří – ten se ale vzápětí tajně vplíží zpátky a rychle se převléká do svého původního oděvu.

Vítězné husitské vojsko přichází za jásotu lidu na Staroměstské náměstí. Domšík v bitvě padl. Brouček vypráví o svém hrdinství v boji, ale Domšíkovi přátelé jej viděli klečet před křižáckým rytířem a usvědčí jej ze zrady. Brouček je napěchován do dřevěného sudu a odsouzen k upálení.

Na dvoře Vikárky se hostinský Würfl sklání s hořící svítilnou v ruce nad sudem, ve kterém Brouček právě procitá ze snu. Brouček s úlevou zjišťuje, že je zpátky doma a nezapomene se Würflovi pochlubit, jak srdnatě bojoval po boku Žižky a pomohl osvobodit Prahu.

Režie: Robert Carsen
Dirigent: Marko Ivanović
Scéna: Radu Borozescu
Kostýmy: Annemarie Woods
Světla: Robert Carsen / Petr van Praet
Choreografie: Rebecca Howell
Dramaturgie: Robert Carsen / Patricie Částková
Asistent režie: Gilles Rico
Asistent kostýmů: Ilona Karas
Asistent scény: Matěj Kos

 

Obsazení: 

Matěj Brouček – Nicky Spence
Mazal / Blankytný / Petřík – Daniel Matoušek
Sakristián / Lunobor / Domšík – David Szendiuch
Málinka / Etherea / Kunka – Doubravka Součková
Würfel / Čaroskvoucí / Konšel – Jan Šťáva
Číšníček / Zázračné Dítě / Žák – Andrea Široká
Kedruta – Václava Krejčí Housková
Svatopluk Čech – Roman Hoza
Básník / Oblačný / Vacek Bradatý – Tadeáš Hoza
Malíř / Duhoslav / Vojta Od Pávů / Profesor – Vít Nosek
Skladatel / Harfoboj / Miroslav, Zlatník – Ondřej Koplík
Táborita – Kornél Mikecz
Táborita / Básník – Pavel Valenta