Jakub Klecker

13. 11. 2024 v 19:00

Foyer Janáčkova divadla

Sbor: JK Voices

Dirigent: Jakub Klecker

Soprán: Doubravka Součková

Klavír: Jiří Hrubý, Helena Fialová

Housle: Jiří Klecker

Harfa: Pavla Kopecká

Flétna: Hana Oráčová

Představení bude mít jednu pauzu.

Koupit vstupenky

Leoš Janáček: Vlčí stopa pro ženské hlasy a klavír; Hradčanské písničky pro soprán, ženský sbor, flétnu a harfu; Kašpar Rucký pro ženský sbor
Josef Suk: 10 zpěvů pro ženský sbor a klavír na 4 ruce, op. 15
Bohuslav Martinů: Trojhlasé písně posvátné (Tři legendy)

 

Skladby určené ženskému sboru jsou co do počtu v menšině oproti sborům mužským či smíšeným, které mají v našem prostředí větší tradici. Přesto i pro toto obsazení vznikala vynikající, často vrcholná díla českých skladatelů.

Jedním z nich je i Leoš Janáček (1854–1928). Ten komponoval především pro mužské hlasy, jelikož měl v Brně vynikající sbory jako Svatopluk či později Pěvecké sdružení moravských učitelů. Změna nastala v roce 1916. Ve světě zuřila válka a mnoho mužů muselo narukovat do rakousko-uherské armády. Mužské sbory se vylidnily. Ferdinand Vach, sbormistr moravských učitelů, se proto rozhodl založit Sbor moravských učitelek. A právě pro ně složil Janáček všechny své ženské sbory, a to během krátkého období počátku roku 1916. Vycházel přitom především z textu epických básní svého přítele Františka Serafínského Procházky a jeho sbírky Hradčanské písničky, a k tomu přidal báseň Jaroslava Vrchlického. Všechny tyto kompozice jsou velmi interpretačně náročné a bývají proto uváděny spíše výjimečně.

10 zpěvů pro ženský sbor a klavír na 4 ruce je první skutečnou sborovou kompozicí Josefa Suka (1874–1935). Napsal ji v roce 1899 na texty slovanských lidových písní a je v ní patrné hudební myšlení mladého Suka, takže zde můžeme slyšet i souvislost se scénickou hudbou k Radúzovi a Mahuleně. Jde nesporně o jeden z klenotů české sborové tvorby.

Také Trojhlasé písně posvátné Bohuslava Martinů (1890–1959) je dílem, které vychází z textu české lidové poezie. Martinů je napsal v New Yorku v roce 1952, kdy mu bylo jasné, že návrat do jeho rodné země je nemožný. Je to období, kdy se vrací do svého domova alespoň prostřednictvím své tvorby. Písně tak nesou poetiku skladatelových vysočinských kantát, z nichž nejznámější je Otvírání studánek.

Jiří Zahrádka