Antonín Dvořák: Klavírní trio č. 4 „Dumky“, op. 90, B166
Leoš Janáček: Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“, JW VII/8
Dmitrij Šostakovič: Klavírní kvintet g moll, op. 57
Klavírní trio č. 4 e moll „Dumky“, op. 90 z let 1890–1891 patří k nejoriginálnějším a nejoblíbenějším dílům komorní literatury Antonína Dvořáka (1841–1904). Zatímco v předchozích triích se skladatel držel klasické sonátové formy, zde se od ní zcela odklonil a vytvořil unikátní šestidílný cyklus založený na formě dumky – ukrajinského tance charakteristického prudkými změnami nálad. Skladba fascinuje kontrastem mezi zádumčivými, melancholickými pasážemi a nespoutanou, rytmicky výraznou radostí. Právě tato emocionální proměnlivost a hluboká zakořeněnost v lidové inspiraci činí z „Dumek“ dílo nesmírné vnitřní síly, ve kterém Dvořák mistrovsky skloubil svou melodickou invenci s netradiční hudební architekturou.
Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“ Leoše Janáčka (1854–1928) pochází z roku 1923. Jeho kořeny ovšem sahají až do roku 1908, kdy Janáček zkomponoval dnes nezvěstné Klavírní trio, inspirované stejnou Tolstého povídkou. Její hlavní hrdinkou je žena terorizovaná svým despotickým a chorobně žárlivým manželem, jehož rukou je nakonec utýrána k smrti. „Měl jsem na mysli ubohou ženu, trápenou, bitou, ubitou“, charakterizoval Janáček motiv, který se jako červená nit proplétá mnoha jeho dalšími díly. Kvartet svým vášnivým výrazem proniká doslova na dřeň lidských emocí a do nejintimnějších sfér lidské duše. Dílo si vydobylo úspěch záhy po své premiéře v roce 1924 a i po více než stu letech zůstává jedním z nejpůsobivějších děl kvartetního žánru.
Ve druhé polovině 30. let zažíval ruský skladatel Dmitrij Šostakovič (1906–1975) stále větší tlak sovětského totalitního režimu a ustavičně se nacházel v hledáčku stalinských tajných služeb. Po maniodepresivní 6. symfonii, která se stala hudebním svědkem tísnivé atmosféry plné strachu, se skladatel rozhodl očistit svou mysl a kompoziční jazyk návratem ke kořenům bachovského kontrapunktu. Jeho Klavírní kvintet g moll, op. 57 obsahuje četné odkazy k Bachovu vzoru, ať už se jedná o první dvě věty, které představují preludium s fugou, nebo čtvrtou větu komponovanou ve stylu neobarokní árie. Úspěšná premiéra díla, která se odehrála roku 1940 v Moskvě v podání Beethovenova kvarteta a skladatele u klavíru, otevřela skladbě cestu na světová pódia.
Text: Ondřej Pivoda
PAVEL HAAS QUARTET
Pavel Haas Quartet je celosvětově uznáván pro bohatou barvu zvuku, nakažlivé nadšení a vynikající smysl pro harmonickou souhru. Vystupuje v nejprestižnějších koncertních sálech světa a za své nahrávky získal pět cen Gramophone Awards a řadu dalších ocenění, čímž si upevnil pozici jednoho z předních smyčcových kvartet.
Mezi vrcholy sezóny 2025/2026 patří návrat do Musikverein ve Vídni, Philharmonie de Paris, Pierre Boulez Saal v Berlíně, Elbphilharmonie v Hamburku, Muziekgebouw v Amsterdamu, Konserthuset Stockholm a Wigmore Hall v Londýně. Dále se soubor vrací do National Concert Hall na Tchaj-wanu a do Seoul Arts Center v Jižní Koreji a v březnu 2026 absolvuje turné po Severní Americe.
Kvarteto, které je známé jako přední interpret mistrovských děl východoevropské komorní hudby, bylo jmenováno velvyslancem Roku české hudby 2024. Od roku 2025 do roku 2027 je Pavel Haas Quartet uměleckým rezidentem festivalu Smetanova Litomyšl, a to společně s Českou filharmonií.
Soubor pravidelně vystupuje na významných pódiích, jako jsou Wigmore Hall v Londýně, Philharmonie v Berlíně, Konzerthaus a Musikverein ve Vídni, Concertgebouw v Amsterdamu, Elbphilharmonie v Hamburku, Tonhalle v Zurychu, Philharmonie de Paris, Accademia di Santa Cecilia, BOZAR v Bruselu, NCPA v Pekingu, LG Arts Centre a Seoul Arts Center v Soulu a Carnegie Hall v New Yorku. U příležitosti svého 20. výročí se kvarteto objevilo na obálce časopisu The Strad a poskytlo rozhovor pro časopis BBC Music Magazine. Ten jej zařadil mezi „10 nejlepších smyčcových kvartet všech dob“ a popsal jej jako „stylově silný a bohatě znějící, známý svými vášnivými a nebojácnými vystoupeními“.
Pavel Haas Quartet nahrává exkluzivně pro Supraphon. V září 2025 vydává své další album se smyčcovými kvartety č. 2, 3, 5 a 7 Bohuslava Martinů. Soubor získal pět cen Gramophone Awards za nahrávky Dvořáka, Smetany, Schuberta, Janáčka a Haase. Za nahrávku Dvořákových smyčcových kvartetů č. 12 „Amerického“ a č. 13 obdržel v roce 2011 prestižní ocenění Gramophone Recording of the Year. The Sunday Times napsal: „Jejich interpretace Amerického kvartetu patří k nejlepším nahrávkám na disku.“
Od vítězství v soutěži Paola Borcianiho v Itálii v roce 2005 patřily k dalším významným úspěchům na počátku jejich kariéry nominace na cenu ECHO Rising Stars v roce 2007, účast v programu BBC New Generation Artists v letech 2007–2009 a udělení speciálního stipendia pro ansámbly od Borletti-Buitoni Trust v roce 2010. Kvarteto sídlí v Praze a studovalo u zesnulého Milana Škampy, legendárního violisty Smetanova kvarteta. Své jméno převzalo po českém židovském skladateli Pavlu Haasovi (1899–1944), který byl v roce 1941 uvězněn v Terezíně a o tři roky později tragicky zahynul v Osvětimi. Jeho odkaz zahrnuje tři nádherné smyčcové kvartety.
Veronika Jarůšková – 1. housle, Marek Zwiebel – 2. housle, Šimon Truszka – viola, Peter Jarůšek – violoncello
