Brno Contemporary Orchestra

Emil František Burian: Vojna / lidová hra se zpěvy a tanci na text lidové poesie sebrané K. J. Erbenem

Frederic Rzewski: Coming Together pro vypravěče a volně obsazený ensemble (1971/72)

• Part 1: Coming Together (1971)
• Part 2: Atica (1972)

Emil František Burian (1904–1957) patří k nejpozoruhodnějším českým autorům své generace. Je příkladem avantgardních tendencí v meziválečném období, byl členem Devětsilu, spolupracoval s Osvobozeným divadlem, založil divadlo DADA a D34. Upozornil na sebe jako originální dramatik, režisér a skladatel.  Z jeho hudebně-dramatického díla jmenujme alespoň jazzovou experimentální operu Bubu z Montparnassu či operu Maryša, inspirovanou Janáčkovou Její pastorkyní.

Lidová hra se zpěvy Vojna z roku 1935 je dalším z dokladů Burianovy schopnosti hledat nové podoby hudebně-dramatického žánru. Ve snaze o tzv. syntetické divadlo zde využil své zkušenosti s voicebandem, tancem, komorním ansámblem, lidovou hudbou i jazzem.  Premiéra se konala v roce 1935 v divadle D35 v Burianově režii, ale za protektorátu byla zakázána. V padesátých letech se k ní Burian vrátil, instrumentačně upravil a opětovně uvedl v roce 1955. Vojna je jedním z nejvýraznějších projektů české hudby vycházejících z lidové poezie a Burian se v ní staví po bok autorům jako např. Bohuslavu Martinů, kteří se touto problematikou zabývali v podobné době.

Toto interpretačně náročné dílo zazní ve verzi z roku 1935 a je třeba dodat, že svým protiválečným vyzněním je v současné době velmi aktuální.

Text: Jiří Zahrádka

Prameny lidové hudby jsou ukotveny v nesvobodě. Stvořil ji lid připoutaný k panství, půdě, průmyslu, lid vězněný a verbovaný do armád. Touha lidu po osvobození byla nesčetněkrát zneužita demagogy a populisty, ale též vedla ke spontánním projevům revolt, revolucí, vzpour a následných sociálních progresí. Vedla k totalitě i demokracii. Snad až sociocentricky nekritický apel k osvobození lidu i jednotlivce je ideovým předpokladem velké části tvorby i života amerického klavíristy a skladatele Frederica Rzewského (1938-2021). Skladby Coming Together a Attica z počátku sedmdesátých let tvoří kompoziční celek inspirovaný vězeňskou vzpourou a jejím krvavým potlačením ve věznici Attica ve státě New York, při které zahynulo 43 lidí. Coming Together (1971) je postavena na recitaci posmrtně vydaného dopisu vůdce vzpoury Samuela Melvilla. Neustále a fixně se opakující basový rytmicko-melodický motiv se posouvá s urputností vpřed, ale jeho zvraty jsou nečekané, nic se nedá dělat, teď to bude takto. Ostatní nástroje, od skladatele je předepsána otevřená instrumentace, kráčejí dle zápisu svobodně, ovšem jejich kroky jsou jasně vyšlapané basovou linkou. Recitátor se trefuje do hudebního toku bez možnosti jeho ovlivnění.

Attica (1972) bývá realizována jako druhá část kompozice Coming Together, je rovněž napsána pro nespecifikované obsazení a rovněž je postavena na recitaci textu. Tentokrát Rzewski cituje z textu Melvillova spoluvězně Richarda X. Clarka, který byl také jedním z vůdců vzpoury, který však přežil. Když byl propuštěn a odjížděl z věznice prohlásil: „Attica is in front of me.“. Rzewski opět text roztrhá: Attica…, Attica is…, Attica is in… atd. Text je intonován na jednom tónu, pro soubor je zapsána jednohlasá melodie, která je však díky instrukcím harmonicky rozšiřována o improvizace, kde jednotlivý hráči drží hraný tón či opakují již zahraný motiv. V podstatě líbezná písnička končí společně drženým tónem C – ona líbeznost je však spíše tragická – Inu boj ještě neskončil.

Text: Viktor Pantůček