Arola Quartet

Vítěz 31. ročníku mezinárodní Soutěže Leoše Janáčka v Brně v kategorii Smyčcové kvarteto. 

Leoš Janáček: Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“, JW VII/8

Dmitrij Šostakovič: Smyčcový kvartet č. 8 c moll, op. 110

Béla Bartók: Smyčcový kvartet č. 4 C dur, Sz. 91, BB 95

Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“ Leoše Janáčka (1854–1928) pochází z roku 1923. Jeho kořeny ovšem sahají až do roku 1908, kdy Janáček zkomponoval dnes nezvěstné Klavírní trio, inspirované stejnou Tolstého povídkou. Její hlavní hrdinkou je žena terorizovaná svým despotickým a chorobně žárlivým manželem, jehož rukou je nakonec utýrána k smrti. „Měl jsem na mysli ubohou ženu, trápenou, bitou, ubitou“, charakterizoval Janáček motiv, který se jako červená nit proplétá mnoha jeho dalšími díly. Kvartet svým vášnivým výrazem proniká doslova na dřeň lidských emocí a do nejintimnějších sfér lidské duše. Dílo si vydobylo úspěch záhy po své premiéře v roce 1924 a i po více než stu letech zůstává jedním z nejpůsobivějších děl kvartetního žánru.

Drásavá tragika a hluboká melancholie zní v hudbě Smyčcového kvartetu, č. 8 c moll, op. 110 Dmitrije Šostakoviče (1906–1975). Kvartet vznikl roku 1960 skladatelova jeho pobytu v Drážďanech, kam byl vyslán kvůli kompozici hudby k filmu „Pět dní, pět nocí“ o bombardování tohoto východoněmeckého města během druhé světové války. Kvarteto bylo následně veřejně prezentováno jako Šostakovičova zděšená reakce na válečné zničení tohoto města západními spojenci, ve skutečnosti však skladatel do svého kvartetu vložil zdrcující osobní zpověď. Tu podtrhl jak citáty ze svých klíčových děl, tak užitím svého hudebního monogramu D-S-C-H. „Hudba napsaná krví srdce“, jak Šostakovičovu hudbu výstižně charakterizoval americký básník Carl Sandberg, dala vznik jednomu z mistrovských děl 20. století.

Smyčcový kvartet č. 4 C dur, jedno z vrcholných děl Bély Bartóka (1881–1945), je prostoupen prvky maďarské, rumunské a bulharské lidové hudby. Vznikl v roce 1928 a skladatel, který se již tehdy těšil mezinárodnímu renomé jako průkopník moderního hudebního výrazu, zvolil při jeho kompozici cestu novátorského hledání. Skladba představuje jedinečný experiment se zvukovými efekty a technickými možnostmi smyčcových nástrojů, ale i se zrcadlově symetrickou hudební formou, která je naplněna drsnými disonancemi, příkrým kontrapunktem a nepravidelnými rytmy. Toto přelomové dílo světové kvartetní literatury přivádí interprety až na samé hranice jejich hráčských limitů a pro kvartetní soubory představuje skutečnou interpretační výzvu. Kompozici Bartók věnoval proslulému belgickému Pro Arte Quartetu, poprvé však zazněla v provedení maďarského kvarteta Waldbauer-Kerpelyho v Budapešti v roce 1929.

Text: Ondřej Pivoda