21. 11. 2024 v 19:00, repríza
Mahenovo divadlo, NdB
Autor: Leoš Janáček
Libreto: Gabriela Preissová
Dirigent: Anna Novotná Pešková
Režie: Veronika Kos Loulová
Soubor: Moravské divadlo Olomouc
Koprodukce: Janáčkova opera NdB
První verze (1904) v edici Marka Auduse
Inscenace vzniká ve spolupráci s organizací Úsměv mámy.
Další termíny: 20.11. v 19:00
1. jednání
Půvabná Jenůfa s obavami čeká, jestli bude její milý Števa odveden na vojnu. Čeká se Števou dítě a odvod by zmařil chystanou svatbu. Také Števův nevlastní bratr Laca se uchází o Jenůfu a dobírá si ji kvůli Števovi. Rozjařený Števa s kamarády a muzikou přichází do mlýna – odveden nebyl a s ostatními rekruty se na to pořádně napil. Jenůfčina přísná pěstounka Kostelnička vida bujarou společnost se Števou v čele, přede všemi oznamuje, že dá souhlas ke svatbě Jenůfy se Števou až po roční zkoušce, kdy se Števa nesmí opít. Laca přesvědčuje Jenůfu, že ji Števa miluje pouze pro její krásu a v hádce jí poraní tvář nožem.
2. jednání
Kostelnička v obavě z hanby skrývá Jenůfu doma a ostatním tvrdí, že odjela do Vídně. Jenůfa zatím porodila syna. Zatím co Jenůfa spí, Kostelnička se ponižuje před Števou a prosí ho, aby si Jenůfu vzal. Števovi se ale Jenůfa s pořezanou tváří zošklivila a kromě toho už je zasnouben s dcerou rychtáře. Přichází Laca a prosí Kostelničku, aby mu Jenůfu dala. Když mu ale Kostelnička prozradí, že Jenůfa porodila Števovo dítě, zděsí se. Vida jeho pochyby, Kostelnička v zoufalství zalže, že dítě zemřelo hned po porodu. Jakmile Laca odejde, Kostelnička utopí dítě v ledové řece a poté namluví Jenůfě, že spala několik dní v horečce a chlapeček mezitím zemřel. Umořená Jenůfa svoluje ke svatbě s Lacou.
3. jednání
Blíží se svatební obřady Jenůfy a Laci. Též Števa a Karolka se budou brzy brát. Jen Kostelnička je úplně proměněná: z energické ženy, vždy plné rozhodnosti, zbývá velmi málo. Sužují ji zlé výčitky svědomí. Svatebčané se scházejí, děvčata vážné Jenůfce zpívají, prohlíží se výbava. Stařenka Buryjovka uděluje dvojici požehnání a též dojatá Kostelnička chce učinit stejně. Nebude jí dopřáno! Venku se strhne křik – pasáček přibíhá s úděsnou zprávou, že dělníci z pivovaru objevili pod ledem ve strouze zmrzlé děcko. V nastalé vřavě Jenůfa zjistí, že jde o jejího mrtvého synka, a označí Števu jako otce. Než se rozvášněný dav stačí na nešťastnou dívku vrhnout, Kostelnička se přiznává. Nechá se rychtářem odvést a u soudu chce svou vinu doznat, aby se zbavila deptající tíhy na duši. Jenůfa si uvědomuje bezmeznou oběť své pěstounky a vše jí odpouští. Ze svatby Karolky a Števy také sešlo. Všichni zdrceně odcházejí. Jenůfka vyzve Lacu, ať odejde s ostatními. Laca jí naopak slibuje nést po jejím boku všechna příkoří – však jednou nastane čas, kdy zasvitne slunce nad společnou cestou životem.
Režie: Veronika Kos Loulová
Hudební nastudování: Anna Novotná Pešková
Dirigentka: Anna Novotná Pešková
Dramaturgie: Marta Ljubková
Scéna: Irina Moscu
Kostýmy: Irina Moscu
Světla: Fiammetta Baldiserri
Sbormistr: Michael Dvořák
Asistentka dirigentky: Anna Svoboda
Hudební příprava: Milada Jedličková, Lucie Kaucká
Obsazení:
Jenůfa – Barbora Perná
Kostelnička – Eliška Gattringerová
Laca Klemeň – Josef Moravec
Števa Buryja – Raman Hasymau
Stařenka Buryjovka – Sylva Čmugrová
Stárek – Jiří Přibyl
Karolka – Helena Beránková / Kateřina Popová
Barena – Anna Moriová
Nadčasový, mrazivý příběh z moravského venkova o žárlivosti, odpuštění i naději ztvární členové souboru Moravského divadla Olomouc v inscenaci, která vzniká v koprodukci s Národním divadlem Brno v rámci festivalu Janáček Brno. Ženský inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou představí Jenůfu v původní verzi z roku 1904. V letošním roce slaví totiž sto dvacet let od svého premiérového uvedení. Nové nastudování přináší aktualizovaný pohled na toto světoznámé operní drama – nemilosrdný osud Jenůfy tvůrkyně propojí mimo jiné i s autentickými výpověďmi žen, pro které se z různých důvodů z počátku nestalo narození dítěte radostnou událostí.
Inscenační tým se rozhodl uvést operu pod názvem Jenůfa. Jde především o to, položit důraz právě na hlavní hrdinku (proto tedy má rovnou zaznít její jméno), zároveň to je verze názvu, která se pro dílo používá v zahraničí.
Jedním ze zásadních a nadčasových životních témat, jež Janáček otevírá, je otázka mateřství. Narození dítěte je obecně vnímáno jako začátek nejkrásnějšího životního období, to se však ve spojení s depresí nebo úzkostí může zvrtnout v děsivou noční můru. Na popud ředitele Moravského divadla Davida Gerneše se při tvorbě konceptu inscenace divadlo obrátilo na organizaci Úsměv mámy, jež se zaměřuje na odbornou pomoc ženám s poporodními depresemi a dalšími psychickými problémy spojenými s mateřstvím.
Marta Ljubková