Osud

Režie: Robert Carsen
Hudební nastudování: Marko Ivanović 
Dirigent: Tomáš Hanus
Scéna: Radu Boruzescu
Kostýmy: Annemarie Woods
Choreografie: Lorena Randi
Sbormistr: Pavel Koňárek
Světelný design: Robert Carsen
Dramaturgie: Ian Burton, Patricie Částková

Obsazení:

Živný, skladatel – Enrico Casari & Mark Le Brocq
Míla Válková – Alžběta Poláčková
Matka Mílina – Eliška Gattringerová
Dr. Suda – Vít Nosek
Lhotský, malíř – Jan Šťáva
Konečný – Igor Loškár
Slečna Stuhlá, učitelka – Daniela Straková
Doubek, dítě – Hugo Poláček
Poeta – Michael Robotka
První dáma, slečna Pacovská – Andrea Široká
Druhá dáma, paní Majorová – Tereza Kyzlinková
Student – Michael Robotka
Stará Slovenka – Jitka Zerhauová
Paní Radová – Jana Hrochová
Mladá vdova – Hana Kopřivová
Inženýr – Pavel Valenta
Verva, elév – Lukáš Bařák
Součková, elévka – Marta Reichelová
Kosinská, elévka – Alžběta Symerská
Doubek – v jednání
Sklepník – Martin Novotný
Hrázda – Ondřej Koplík

Před sedmnácti lety měl skladatel Živný milostný vztah s Mílou. Mílina matka Živného neschvalovala a pokusila se oddělit milence dohodnutým sňatkem své dcery s bohatým mužem. Plán selhal, protože Míla čekala s Živným dítě, ale ten uvěřil, že jej opustila kvůli lépe postavenému muži. Všechnu svou hořkost vykřičel opeře, již složil…

1. dějství
Před patnácti lety
Živný a Míla se znovu potkávají v lázních. Jsou obklopeni různorodou společností lázeňských hostů, mezi nimiž jsou tři muži, kteří jsou přitahováni k Míle: Dr. Suda, Lhotský a Konečný. Živný zjišťuje, že Mílu obviňoval neprávem, že ho sama opustila, a prosí za odpuštění. Chce, aby s ním žila i s jejich dítětem. Mílina matka je zděšena zjištěním, že se její dcera ke skladateli vrátila.

2. dějství
Před jedenácti lety
Míla a Živný jsou nyní manželé a žijí společně s jejich malým synem Doubkem. Živný nedokázal dokončit svou operu, ale zahořklá dramatizace minulosti je stálým rozporem mezi manželi. U klavíru Živný neustále přehrává a zpívá „osudový“ motiv, který Mílina nepříčetná matka opakuje z vedlejšího pokoje. Když jí malý Doubek řekne, že neví, co je láska, Míla prosí manžela, aby opustil své dílo. Mílina matka napadne Živného a obviní ho, že se jen snaží ukrást její peníze a šperky, Míla se ji pokouší zadržet. Potyčka skončí k Živného hrůze smrtelným pádem matky i dcery.

3. dějství
Současnost, o jedenáct let později
Na konzervatoři, kde Živný vyučuje, studenti přezpívávají scénu bouře z podivné nedokončené opery svého profesora, která má mít ten večer premiéru. Dva ze studentů, Verva a Hrázda, zpívají sólové scény. Verva věří, že postava skladatele Lenského z opery musí být sám Živný. Doubek je také studentem konzervatoře a k jeho velkým rozpakům předvádí Verva scénu, kde malý Doubek říká matce, že neví, co je láska. Zatímco studenti zpívají, přichází Živný. Popisuje studentům Lenského jako osamělého skladatele, jehož hudba neměla velký ohlas, dokud se nezamiloval do Míly. Ale bylo již pozdě: jejich láska byla předurčena ke špatnému konci. Živného přemohou bouřlivé emoce ze znovu prožitých momentů jeho života. Zkolabuje při líčení Míliny smrti a v představách slyší hlas své umírající ženy. Verva navrhuje, že by to mohl být možný konec opery, ale Živný to odmítá a trvá na tom, že osud poslední scény zůstává v rukou božích.