23. 10. 2026, 20 Uhr
Janáček-Theater
Dirigent: Tomáš Netopil
Bariton: Adam Plachetka
ORF Radio-Symphonieorchester Wien
23. 10. 2026
20 Uhr
Janáček-Theater
Dirigent: Tomáš Netopil
Bariton: Adam Plachetka
ORF Radio-Symphonieorchester Wien
Béla Bartók: Tanzsuite, Sz. 77, BB 86a
Gustav Mahler: Lieder eines fahrenden Gesellen
Johannes Brahms: Ungarische Tänze (Auswahl)
Die sechssätzige Tanzsuite gehört zu den beliebtesten Orchesterwerken des ungarischen Komponisten Béla Bartók (1881–1945), eines Zeitgenossen Leoš Janáčeks. Bartók komponierte sie 1923 anlässlich des 50-jährigen Jubiläums der Vereinigung der Städte Buda, Óbuda und Pest, aus denen die ungarische Hauptstadt Budapest hervorging. Die effektvolle, energiegeladene Musik mit Bartóks farbenreicher Instrumentation und folkloristischen Anklängen ungarischer, rumänischer, aber auch arabischer Herkunft begeisterte das Publikum schon bei der Uraufführung und fand bald Eingang in das Repertoire der großen Orchester weltweit.
Zu den Liedern eines fahrenden Gesellen wurde Gustav Mahler (1860–1911) durch seine unglückliche Liebe zur Sopranistin Johanna Richter inspiriert. Sie entstanden um 1884–1885, und Mahler verfasste die Texte selbst – im Geiste der deutschen Volkslieddichtung, die er aus der Sammlung Des Knaben Wunderhorn kannte. Der Zyklus von vier Liedern für Bariton und Orchester wurde zu Mahlers erstem Meisterwerk, in dem schmerzliche Tragik in seiner typisch spätromantischen Tonsprache erklingt, durchzogen von ironischen Untertönen sowie von Naturlauten, naiven Wiegenliedern und derber ländlicher Volkstümlichkeit.
Die beiden Reihen der Ungarischen Tänze von Johannes Brahms (1833–1897) – insgesamt 21 Stücke – wurden zu einem Grundpfeiler seines Weges zum Weltruhm. Brahms ließ sich dabei nicht nur von ungarischer Volksmusik, sondern auch von der Musik der Zigeunerkapellen inspirieren. Die ersten zehn Tänze in der Klavierfassung erschienen 1869, die weiteren elf folgten elf Jahre später. Der überwältigende Erfolg veranlasste Brahms, 1873 drei ausgewählte Tänze für Orchester zu instrumentieren. Die übrigen erhielten im Laufe der Zeit eine Orchestrierung durch Brahms’ Nachfolger, unter ihnen auch Antonín Dvořák.
Text: Ondřej Pivoda
Béla Bartók: Taneční suita, Sz. 77, BB 86a
Gustav Mahler: Písně potulného tovaryše
Johannes Brahms: Uherské tance
Šestivětá Taneční suita patří k nejpopulárnějším orchestrálním dílům Janáčkova současníka, maďarského skladatele Bély Bartóka (1881–1945). Ten ji zkomponoval v roce 1923 u příležitosti 50. výročí spojení měst Buda, Óbuda a Pešť, které daly vzniknout maďarskému hlavnímu městu Budapešti. Efektní a dravá hudba v Bartókově barvité instrumentaci s folklórními motivy maďarskými, rumunskými, ale i arabskými si získala nadšení posluchačů už při své premiéře a záhy si našla cestu do repertoáru světových orchestrů.
Ke kompozici Písní potulného tovaryše inspirovala Gustava Mahlera (1860–1911) nešťastná láska k sopranistce Johanně Richterové. Vznikly někdy na přelomu let 1884–1885 a texty k nim si složil skladatel sám v duchu německých lidových písní, které znal ze sbírky Chlapcův kouzelný roh. Cyklus čtyř písní pro baryton s doprovodem orchestru se stal prvním Mahlerovým mistrovským opusem, v němž bolestná tragika hovoří typicky mahlerovskou pozdně romantickou hudební řečí, kterou se proplétají místa neskrývané ironie a ozvuky přírody, naivních dětských ukolébavek a syrových venkovských kutálek.
Dvě řady Uherských tanců Johannesa Brahmse (1833–1897), jež představují soubor 21 tanečních kusů, se staly jedním ze základních kamenů, který skladateli vystavěl cestu ke světové proslulosti. Brahmse se v nich nechal inspirovat nejen maďarskou lidovou hudbou, ale i hudbou cikánských kapel. Prvních deset tanců ve verzi pro klavír bylo vydáno roku 1869, další pak vyšly o jedenáct let později. Všeobecný úspěch díla přiměl Brahmse, aby roku 1873 tři vybrané tance zinstrumentoval pro orchestr. Zbylé tance pak postupem času oděli do orchestrálního roucha Brahmsovi následovníci, mezi nimiž nechyběl ani Antonín Dvořák.
Text: Ondřej Pivoda
