7. 10. 2026, 19:00
Janáčkovo divadlo
Autor: Leoš Janáček
Dirigent: Marko Ivanović
Režie: Robert Carsen
Soubor: Janáčkova opera NdB
Koprodukce: Teatro Real, Madrid; Staatsoper Unter den Linden, Berlin
Představení trvá 2 hodiny a 50 minut včetně jedné přestávky (25 minut).
7. 10. 2026
19:00
Janáčkovo divadlo
Autor: Leoš Janáček
Dirigent: Marko Ivanović
Režie: Robert Carsen
Soubor: Janáčkova opera NdB
Koprodukce: Teatro Real, Madrid; Staatsoper Unter den Linden, Berlin
Představení trvá 2 hodiny a 50 minut včetně jedné přestávky (25 minut).
Režie: Robert Carsen
Dirigent: Marko Ivanović
Scéna: Radu Boruzescu
Kostýmy: Annemarie Woods
Světla: Robert Carsen / Peter van Praet
Choreografie: Rebecca Howell
Dramaturgie: Robert Carsen / Patricie Částková
Sbormistr: Martin Buchta (Výlet páně Broučkovy na Měsíc)
Sbormistr: Pavel Koňárek (Výlet páně Broučkovy do 15. století)
Video: Dominik Žižka
Obsazení:
Matěj Brouček – Nicky Spence
Mazal / Blankytný / Petřík – Daniel Matoušek
Sakristián / Lunobor / Domšík – David Szendiuch
Málinka / Etherea / Kunka – Doubravka Novotná
Würfel / Čaroskvoucí / Konšel – Jan Šťáva
Číšníček / Zázračné dítě / Žák – Andrea Široká
Kedruta – Jana Horáková Levicová
Svatopluk Čech – Daniel Kfelíř
Básník / Oblačný / Vacek Bradatý – Tadeáš Hoza
Malíř / Duhoslav / Vojta od Pávů / Profesor – Vít Nosek
Skladatel / Harfoboj / Miroslav, zlatník – Ondřej Koplík
Táborita – Petr Karas
Táborita / Básník – Pavel Valenta
1. část
V pražské hospodě na Vikárce je rušno. Pan Brouček, místní domácí, se více než o cokoli jiného zajímá o své pivo a klobásy. Málinka, sakristánova dcera, se zlobí na svého přítele Mazala, jednoho z mnoha nájemníků pana Broučka, protože ho viděla tančit s jinou dívkou. Aby na ni žárlil, rozhodne se Málinka flirtovat s Mazalovým domácím. Brouček je tak opilý, že jí slíbí, že si ji vezme, ale když se ho na svatbu zeptá její otec, Brouček rychle trvá na tom, že si dělal legraci a že by si Malinku vzal, jen kdyby byli oba na Měsíci.
Je pozdě a hostinský Würfl zavírá hospodu. Zůstává jen opilý Brouček. Než usne, řekne Měsíci, že by raději žil nahoře a vyhýbal se všem lidem, kteří nikdy neplatí nájem a snaží se ho okrást o peníze.
Ve snu se Brouček ocitne na Měsíci a poznává některé z Měsíčňanů: jeden z nich, jménem Blankytný, se zdá být velmi podobný Mazalovi, zatímco Etherea Broučkovi připomíná Málinku. Etherea, která přichází se svým otcem Lunoborem a doprovází ji družina měsíčních dívek, se do Broučka okamžitě zamiluje. S jejich pomocí se Etheree podaří vzpírajícího se pana domácího unést pryč.
Když se Etherea s Broučkem znovu objeví, Čaroskvoucí, další obyvatel Měsíce, seznamuje podivného Pozemšťana se všemi umělci na Měsíci, ale hladový a žíznivý Brouček nemá o poezii, hudbu ani o umění jakéhokoli druhu nejmenší zájem. Měsíční umělci se živí výhradně čicháním ke květinám a vyhladovělý Brouček je znechutí, když z kapsy náhle vytáhne klobásu. Když zděšeně odcházejí, Brouček doufá, že ho konečně nechají v klidu jíst, ale zabrání mu v tom stále vášnivější Etherea…
Broučkova snová návštěva Měsíce končí zpátky na Zemi v bezpečí hospody Vikárka, kde se v klidu vyspí, zatímco se Mazal s Málinkou po hádce usmiřují…
2. část
Brouček, kterého dobrodružství na Měsíci nijak neodradilo, se znovu opil na Vikárce, odkud se vydává na ještě překvapivější a nebezpečnější dobrodružství: nyní se mu zdá, že je ve středověkých ulicích Prahy a ocitl se uprostřed boje s českým lidem proti nepřátelským útočníkům. Tito vlastenci, dokonce i ti, které Brouček poznává, ho vítají jako spřízněnou duši, ale Brouček se hodlá boji za každou cenu vyhnout: svou zemi, její pivo a klobásy sice miluje, ale není ochoten za ně položit život.
Když Pražané oslavují vítězství nad nepřítelem, Brouček se chlubí, jak statečně bojoval, ale je obviněn ze lži, kterou se snaží zakrýt své zbabělé chování. Ve chvíli, kdy je odsouzen k upálení zaživa v pivním sudu, se náhle probudí, v bezpečí jednoho z prázdných pivních tanků hospody Vikárka.
Nadšený z toho, že se vrátil nepoškozený ze své poslední neuvěřitelné cesty, se Brouček chlubí hostinskému svými hrdinskými činy, ale prosí ho, aby byl diskrétní a nikomu o nich neříkal…
Janáčkova pátá opera Výlety páně Broučkovy zahájila 9. ročník festivalu, jehož mottem bylo Bez hranic! Stejně by se dala popsat i tvorba režiséra Roberta Carsena, tvůrce inscenací po celém světě ceněných pro jejich dramatické uchopení, poetiku, humor a výtvarnou vytříbenost. Cesta slavného režiséra se s dílem českého skladatele prolnula před mnoha lety a dnes má Carsen na svém kontě inscenace šesti Janáčkových oper. Pro brněnský soubor vytvořil v roce 2020 inscenaci Osudu a vrátil se o čtyři roky později, aby se s panem Broučkem vydal nejen na Měsíc. Carsenova inscenace přinesla zcela nový pohled na Janáčkovu nepříliš často uváděnou operu, který spojil její děj s historickými událostmi 20. století, tak zásadními pro český národ. O tom, že inscenace oslovila nejen domácí publikum, svědčí užší nominace na prestižní Opera Award 2025.
Žádná z Janáčkových oper se nedá nazvat komickou; ač v nich humor nikdy nechybí, je spíše oním vzácným kořením. V opeře o domkáři z Malé Strany, typicky českém človíčkovi, však Janáček humorem přímo srší – i když pořádně nabroušeným. Janáček našel předlohu v oblíbených broučkovských novelách básníka Svatopluka Čecha a jeho satiru dokreslil hudbou v tanečním rytmu a s použitím nezvyklých nástrojů, jako jsou skleněná harmonika či dudy. Jestliže první část opery, výlet na Měsíc, mířila svým břitkým humorem do řad pražských kritiků, intelektuálů a umělců, druhá polovina z doby husitské pak ťala do nepěkných vlastností českého národa obecně.
Opera nevznikala lehce – Janáček vystřídal několik libretistů a trvalo devět let, než po všech peripetiích s libretem dospěl ke zdárnému konci Výletu pana Broučka na Měsíc. Na konci práce si ale povzdechl nad svými veršotepci: „Ale naši básníci! Člověk aby jim vše napověděl – a ještě to dopadne chudě!“ Přesto se vzápětí rozhodl operu rozšířit ještě o jeden díl, tentokrát o výlet do 15. století. To s libretistou F. S. Procházkou zvládli rychle, nicméně od té doby si už Janáček psal libreta sám.
Proč si vlastně vybral právě Čechova pana Broučka? To krásně popsal v dopise Kamile Stösslové:
„Tak víte, co to ten Brouček je? Tak zcela všední člověk; hubačí na celý svět a celý svůj život ztápí u džbánku piva. K ničemu dobrému na světě není. Ptáte se: ‚Tak proč jste si takového člověka vybral na operu?‘ Proto, aby se všem zhnusil, aby byl na posměch a aby byl výstrahou! Rusové měli takového ‚měkkého‘ člověka též; jmenoval se Oblomov. Vlastně každý druhý Rus byl Oblomovem – a kam to přivedli! Strašná revoluce teď to potoky krve čistí. Proto Broučka vystavuji – na výstrahu. Je též u nás těch Broučků na všech stranách dost a dost! Jen žaludek je jim vším. Tak můj milý Brouček se zase opije, kdesi na Hradčanech usne a zdá se mu sen: Letí na Měsíc! Padne tam. Ó hrůza! Tamější lidé sytí se jen vůní květů. Dávají Broučkovi jen ku květům čichat. A teď se tam do něho zamiluje jedna Měsíčanka! Bez krve, tělo jako koudel!“
Premiéra: 1. listopadu 2024 v Janáčkově divadle
Nastudováno v českém originále s českými, anglickými a německými titulky.
V koprodukci s Teatro Real, Madrid a Staatsoper Unter den Linden, Berlin.
Inscenace byla realizována za finanční spoluúčasti EU prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury, zprostředkováno IDU a PerformCzech.
Režie: Robert Carsen
Dirigent: Marko Ivanović
Scéna: Radu Boruzescu
Kostýmy: Annemarie Woods
Světla: Robert Carsen / Peter van Praet
Choreografie: Rebecca Howell
Dramaturgie: Robert Carsen / Patricie Částková
Sbormistr: Martin Buchta (Výlet páně Broučkovy na Měsíc)
Sbormistr: Pavel Koňárek (Výlet páně Broučkovy do 15. století)
Video: Dominik Žižka
Obsazení:
Matěj Brouček – Nicky Spence
Mazal / Blankytný / Petřík – Daniel Matoušek
Sakristián / Lunobor / Domšík – David Szendiuch
Málinka / Etherea / Kunka – Doubravka Novotná
Würfel / Čaroskvoucí / Konšel – Jan Šťáva
Číšníček / Zázračné dítě / Žák – Andrea Široká
Kedruta – Jana Horáková Levicová
Svatopluk Čech – Daniel Kfelíř
Básník / Oblačný / Vacek Bradatý – Tadeáš Hoza
Malíř / Duhoslav / Vojta od Pávů / Profesor – Vít Nosek
Skladatel / Harfoboj / Miroslav, zlatník – Ondřej Koplík
Táborita – Petr Karas
Táborita / Básník – Pavel Valenta
1. část
V pražské hospodě na Vikárce je rušno. Pan Brouček, místní domácí, se více než o cokoli jiného zajímá o své pivo a klobásy. Málinka, sakristánova dcera, se zlobí na svého přítele Mazala, jednoho z mnoha nájemníků pana Broučka, protože ho viděla tančit s jinou dívkou. Aby na ni žárlil, rozhodne se Málinka flirtovat s Mazalovým domácím. Brouček je tak opilý, že jí slíbí, že si ji vezme, ale když se ho na svatbu zeptá její otec, Brouček rychle trvá na tom, že si dělal legraci a že by si Malinku vzal, jen kdyby byli oba na Měsíci.
Je pozdě a hostinský Würfl zavírá hospodu. Zůstává jen opilý Brouček. Než usne, řekne Měsíci, že by raději žil nahoře a vyhýbal se všem lidem, kteří nikdy neplatí nájem a snaží se ho okrást o peníze.
Ve snu se Brouček ocitne na Měsíci a poznává některé z Měsíčňanů: jeden z nich, jménem Blankytný, se zdá být velmi podobný Mazalovi, zatímco Etherea Broučkovi připomíná Málinku. Etherea, která přichází se svým otcem Lunoborem a doprovází ji družina měsíčních dívek, se do Broučka okamžitě zamiluje. S jejich pomocí se Etheree podaří vzpírajícího se pana domácího unést pryč.
Když se Etherea s Broučkem znovu objeví, Čaroskvoucí, další obyvatel Měsíce, seznamuje podivného Pozemšťana se všemi umělci na Měsíci, ale hladový a žíznivý Brouček nemá o poezii, hudbu ani o umění jakéhokoli druhu nejmenší zájem. Měsíční umělci se živí výhradně čicháním ke květinám a vyhladovělý Brouček je znechutí, když z kapsy náhle vytáhne klobásu. Když zděšeně odcházejí, Brouček doufá, že ho konečně nechají v klidu jíst, ale zabrání mu v tom stále vášnivější Etherea…
Broučkova snová návštěva Měsíce končí zpátky na Zemi v bezpečí hospody Vikárka, kde se v klidu vyspí, zatímco se Mazal s Málinkou po hádce usmiřují…
2. část
Brouček, kterého dobrodružství na Měsíci nijak neodradilo, se znovu opil na Vikárce, odkud se vydává na ještě překvapivější a nebezpečnější dobrodružství: nyní se mu zdá, že je ve středověkých ulicích Prahy a ocitl se uprostřed boje s českým lidem proti nepřátelským útočníkům. Tito vlastenci, dokonce i ti, které Brouček poznává, ho vítají jako spřízněnou duši, ale Brouček se hodlá boji za každou cenu vyhnout: svou zemi, její pivo a klobásy sice miluje, ale není ochoten za ně položit život.
Když Pražané oslavují vítězství nad nepřítelem, Brouček se chlubí, jak statečně bojoval, ale je obviněn ze lži, kterou se snaží zakrýt své zbabělé chování. Ve chvíli, kdy je odsouzen k upálení zaživa v pivním sudu, se náhle probudí, v bezpečí jednoho z prázdných pivních tanků hospody Vikárka.
Nadšený z toho, že se vrátil nepoškozený ze své poslední neuvěřitelné cesty, se Brouček chlubí hostinskému svými hrdinskými činy, ale prosí ho, aby byl diskrétní a nikomu o nich neříkal…
Janáčkova pátá opera Výlety páně Broučkovy zahájila 9. ročník festivalu, jehož mottem bylo Bez hranic! Stejně by se dala popsat i tvorba režiséra Roberta Carsena, tvůrce inscenací po celém světě ceněných pro jejich dramatické uchopení, poetiku, humor a výtvarnou vytříbenost. Cesta slavného režiséra se s dílem českého skladatele prolnula před mnoha lety a dnes má Carsen na svém kontě inscenace šesti Janáčkových oper. Pro brněnský soubor vytvořil v roce 2020 inscenaci Osudu a vrátil se o čtyři roky později, aby se s panem Broučkem vydal nejen na Měsíc. Carsenova inscenace přinesla zcela nový pohled na Janáčkovu nepříliš často uváděnou operu, který spojil její děj s historickými událostmi 20. století, tak zásadními pro český národ. O tom, že inscenace oslovila nejen domácí publikum, svědčí užší nominace na prestižní Opera Award 2025.
Žádná z Janáčkových oper se nedá nazvat komickou; ač v nich humor nikdy nechybí, je spíše oním vzácným kořením. V opeře o domkáři z Malé Strany, typicky českém človíčkovi, však Janáček humorem přímo srší – i když pořádně nabroušeným. Janáček našel předlohu v oblíbených broučkovských novelách básníka Svatopluka Čecha a jeho satiru dokreslil hudbou v tanečním rytmu a s použitím nezvyklých nástrojů, jako jsou skleněná harmonika či dudy. Jestliže první část opery, výlet na Měsíc, mířila svým břitkým humorem do řad pražských kritiků, intelektuálů a umělců, druhá polovina z doby husitské pak ťala do nepěkných vlastností českého národa obecně.
Opera nevznikala lehce – Janáček vystřídal několik libretistů a trvalo devět let, než po všech peripetiích s libretem dospěl ke zdárnému konci Výletu pana Broučka na Měsíc. Na konci práce si ale povzdechl nad svými veršotepci: „Ale naši básníci! Člověk aby jim vše napověděl – a ještě to dopadne chudě!“ Přesto se vzápětí rozhodl operu rozšířit ještě o jeden díl, tentokrát o výlet do 15. století. To s libretistou F. S. Procházkou zvládli rychle, nicméně od té doby si už Janáček psal libreta sám.
Proč si vlastně vybral právě Čechova pana Broučka? To krásně popsal v dopise Kamile Stösslové:
„Tak víte, co to ten Brouček je? Tak zcela všední člověk; hubačí na celý svět a celý svůj život ztápí u džbánku piva. K ničemu dobrému na světě není. Ptáte se: ‚Tak proč jste si takového člověka vybral na operu?‘ Proto, aby se všem zhnusil, aby byl na posměch a aby byl výstrahou! Rusové měli takového ‚měkkého‘ člověka též; jmenoval se Oblomov. Vlastně každý druhý Rus byl Oblomovem – a kam to přivedli! Strašná revoluce teď to potoky krve čistí. Proto Broučka vystavuji – na výstrahu. Je též u nás těch Broučků na všech stranách dost a dost! Jen žaludek je jim vším. Tak můj milý Brouček se zase opije, kdesi na Hradčanech usne a zdá se mu sen: Letí na Měsíc! Padne tam. Ó hrůza! Tamější lidé sytí se jen vůní květů. Dávají Broučkovi jen ku květům čichat. A teď se tam do něho zamiluje jedna Měsíčanka! Bez krve, tělo jako koudel!“
Premiéra: 1. listopadu 2024 v Janáčkově divadle
Nastudováno v českém originále s českými, anglickými a německými titulky.
V koprodukci s Teatro Real, Madrid a Staatsoper Unter den Linden, Berlin.
Inscenace byla realizována za finanční spoluúčasti EU prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury, zprostředkováno IDU a PerformCzech.
