Jiri Rozen2

20. 11. 2022 v 19 h

20. 11. 2022, 19 hodin, Slavnostní závěr festivalu

Janáčkovo divadlo

Autor: Erwin Schulhoff

Dirigent: Jiří Rožeň

Režie: Calixto Bieito

Opera Národního divadlo a Státní opera

Sbor a Orchestr Státní opery

Koupit vstupenky

1. jednání

1. scéna, Nocturno

Stíny zpívají o sexuálních výbojích dona Juana a o vášni, kterou k němu chová La Morte. Za zvuku sólové flétny Juan vstupuje do temného opuštěného domu, aby svedl další ženu. Je slyšet její sténání plné extáze.

2. scéna, Píseň ohně

Stíny zpívají o ženě, jejíž touha po donu Juanovi je tak velká, že si představuje jeho tělo v barvě ohně.

3. scéna, Půlnoční mše

Don Juan, odhodlaný napravit své prostopášné chování, vstoupí do kostela na půlnoční mši, ale je sveden jeptiškou. La Morte hraje na varhany Gloria, zatímco venku zní hudba foxtrotu.

4. scéna, Chiméra

Don Juan šplhá po hoře nahých ženských těl. Na vrcholu najde La Morte, která na něj čeká.

5. scéna, Galerie

Don Juan vstupuje do galerie soch plné mužských soch. Muži jsou jeho mrtví předkové, kteří na rozdíl od něj dokázali najít štěstí.

6. scéna, Rozhovor

Don Juan hovoří se ženou, tou samou, která se předtím zjevila jako jeptiška. Jejich rozhovor je přerušen, když má don Juan vidinu jiné ženy, jejíž tělo má barvu ohně.

7. scéna, Bouře a Dialog s mořem

Markéta a don Juan se milují během bouře. Objeví se La Morte a Markétku zabije. Don Juan stojí před mořem a vypráví o své touze po smrti.

2. jednání

8. scéna, Karnevalová noc

Je karnevalová noc. Don Juan a donna Anna tančí uprostřed skupiny mimů commedie dell’arte foxtrot. Harlekýn předpovídá scény hrůzy, které se odehrají o půlnoci. Donna Anna odmítne Don Juanův milostný návrh a řekne mu: „Jsi věrným obrazem smrti.“ Juan poté zavraždí manžela donny Anny, Komtur, a ona spáchá sebevraždu.

9. scéna, Hostina

Don Juan se marně snaží oživit donnu Annu, když kolem něj začne tančit skupina nahých žen. Nemůže je zastavit, a tak volá na La Morte v touze po ní. La Morte řekne, že jí bude blíž jako živý než jako mrtvý. Komtur pak nad donem Juanem vyřkne kletbu a odsoudí ho k věčnému životu. Když ji don Juan uslyší, zastřelí se, ale místo smrti se promění v ještě mladšího muže.

10. scéna, Nocturno

Don Juan, odsouzený k zoufalému opakování koloběhu svého života, vstupuje za doprovodu stejného flétnového sóla znovu do potemnělého domu, kde opera začala, aby svedl další oběť. La Morte a

Stíny číhají ve tmě a zpívají, přičemž poslední slova opery patří La Morte: „Spása je tak vzdálená – opět“.

Inscenační tým:

Režie: Calixto Bieito

Scéna: Calixto Bieito, Anna Sofia Kirsch

Kostýmy: Paula Keller

Sbormistr: Adolf Melichar

Dramaturgie: Jitka Slavíková

 

Obsazení:

Don Juan: Denys Pivnitsky

Smrt: Tone Kummervold

Žena /Řeholnice/ Donna Anna: Světlana Sozdetaleva

Markétka: Lucie Hájková

Komtur: Pavel Švingr

Harlekýn: Ivo Hrachovec

Pantalon: Michal Marhold

Stíny: Jana Sibera, Tamara Morozová, Yukiko Kinjo, Stanislava Jirků, Veronika Hajnová, Kateřina Jalovcová

Festivalový program rovněž nabízí zajímavé kontexty a protiklady k Janáčkovým dílům. Tentokrát to bude soubor Opery Národního divadla v Praze, který na závěr festivalu představí skutečně dramaturgický počin – novou inscenaci opery Erwina Schulhoffa Plameny v režii Calixta Bieita. Ty měly světovou premiéru právě v Brně v dnešním Mahenově divadle roku 1932 a skladateli donjuanovské téma nabídl Janáčkův dlouholetý přítel Max Brod. 

Erwin Schulhoff (1894–1942) pocházel z pražské židovské rodiny německého původu. Po studiu na pražské konzervatoři, které započal již v deseti letech, pokračoval ve Vídni, v Lipsku (skladba u Maxe Regera) a v Kolíně nad Rýnem. Slibný rozjezd jeho umělecké kariéry přerušil začátek 1. světové války. Schulhoff ji strávil jako voják na východní frontě a tento pobyt formoval jeho názory na umění. Po skončení války jako vynikající klavírista působil v evropských hudebních centrech. Z té doby pochází jeho zaujetí jazzem i tvorbou Igora Stravinského. Stejně jako on začal ve své tvorbě kombinovat impresionistické, expresionistické i neoklasicistní postupy. Autorem díla doporučeného M. Brodem byl český literát Karel Josef Beneš, který později dosáhl mezinárodních úspěchů jako autor psychologických románů Uloupený život a Kouzelný dům. Jeho zpracování donjuanovské legendy bylo netradiční a Schulhoffa, který rád experimentoval, zaujalo. Surrealistický námět kromě příběhu Dona Juana obsahuje prvky z legendy o Věčném Židovi a je ovlivněn Freudovou psychoanalýzou. 

Opera na rozhraní opery, pantomimy a symfonické básně je spíše řadou deseti volně spojených scén. Don Juan je zamilován do Smrti personifikované postavou La Morte, jediné ženy, kterou nikdy nedokázal svést. Za své činy nepropadne peklu jako Mozartův Don Giovanni, ale je odsouzen k neustále se opakujícímu cyklu svého života – vstupu do setmělého domu, kde opera začala, za zvuku flétnového sóla, aby svedl další oběť. To zpovzdálí sleduje šest Stínů – žen komentujících jako řecký chorus dění na jevišti i Juanův život. Operu uzavírají slova La Morte: Spása je tak vzdálena – opět. V době vzniku opery Schulhoff ani Beneš netušili, že je čeká podobný životní osud: Beneš byl za účast v protinacistickém odboji odsouzen k trestu smrti, který byl změněn na vězení (1941–1945), Schulhoff se konce války nedožil; jako židovský umělec byl deportován do koncentračního tábora Wülzburg v Bavorsku, kde v srpnu 1942 zemřel na tuberkulózu.

Schulhoffovy Plameny jsou jedinečným uchopením podoby operního žánru a svým vyzněním zatracení Dona Juana prostřednictvím věčného života tvoří paralelu k Janáčkově Věci Makropulos.

Patricie Částková

                    

Musica non grata – čtyřletý projekt Opery Národního divadla a Státní opery ve spolupráci s Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo v Praze.

Vybíráme z programu festivalu: