49d6e409b42393f8bfc004b0b3a3d5ea 1

2. 11. 2022 v 19 h

Janáčkovo divadlo, NdB

Autor: Leoš Janáček

Dirigent: Jakub Hrůša

Režie: Jiří Heřman

Janáčkova opera Národního divadla Brno

Reprízy: 03. 11. v 19 h, 06. 11. v 19 h (představení živě přenášeno přes OperaVision)

Ozvěna festivalu 26. 11. v 19 h

 

Koupit vstupenky

1. jednání
Dny v carské trestnici na řece Irtyši jsou jeden jako druhý, všechny zlé a nekonečně dlouhé. Vězni očekávají nový přírůstek, má prý to být „pán“. Stráže přivádějí Alexandra Petroviče Gorjančikova, který je jen za to, že se označí jako politický vězeň, ihned ztýrán. Vězňové, kteří slyší jeho výkřiky, se seskupí kolem klece s poraněným orlem: chtěli by dát svobodu aspoň jemu a pouští jej z klece, orel však vzlétnout nemůže. Návrat stráží donutí vězně věnovat se povinným pracem, které si zpříjemňují zpěvem písní a vyprávěním. Během šití laptí se o svém osudu rozpovídá Luka Kuzmič, který se vzepřel vojenské vrchnosti a dokonce zabil svého majora za to, že jej týral. Mezitím stráž přivádí ztýraného Gorjančikova, který je tak slabý, že se sotva drží na nohou.

2. jednání
Uběhne rok. S Gorjančikovem se spřátelil mladý tatarský chlapec Aljeja, který vzpomíná na svůj domov. Ve vězení je poměrně dobrá nálada, vždyť je svátek a tak vězni smí místo práce odpočívat, dostávají lepší jídlo a pití a chystají se k divadelnímu vystoupení. Během příprav vypráví jeden z nich – Skuratov – svou historii: zastřelil Němce, jenž mu odloudil milou. Mezitím bylo postaveno provizorní jeviště a může začít hra o Kedrilovi a Juanovi, již vězni sami předvádějí. Ta všechny velmi pobaví a pomůže na chvíli zapomenout na bídu kolem. Ne nadlouho: jeden z vězňů, notně opilý, těžce poraní Aljeju.

3. jednání
Aljeju odvezli do vězeňské nemocnice. Jeden z nemocných, Šapkin, vzpomíná, že byl odsouzen jen za tuláctví. Setmí se, stařičký vězeň v modlitbě vzpomíná na své děti. V nemocnici je i umírající Luka Kuzmič: sténá a těžce dýchá, je však při vědomí a poslouchá příběh, který vypráví Šiškov. Znal Akulinu, bohatou dívku, jejíž čest však veřejně pohaněl jistý Filka Morozov. Proto ji dali chudému Šiškovovi za ženu. O svatební noci zjistil, že je Akulina nevinná; když však ale vyšlo najevo, že ona přes všechny pomluvy Filku vroucně milovala, Šiškov ji ze žárlivosti zavraždil. Při posledních slovech vydechne Luka naposledy. Šiškov se k němu skloní a poznává v něm náhle Filku Morozova. Přivolaná stráž odtahuje mrtvé tělo pryč a shání se též po Gorjančikovi. Ten se vzápětí od placmajora dozvídá, že je propuštěn. Loučí se s vězni, zejména s Aljejou, a odchází na svobodu. Současně je osvobozen i orel, jehož křídlo se již zahojilo. Vězni zůstávají mezi vysokými zdmi, kde jsou dny jeden jak druhý, všechny zlé a nekonečně dlouhé.

Inscenační tým:

Režie: Jiří Heřman

Scéna: Tomáš Rusín
Světelný design: Jiří Heřman
Kostýmy: Zuzana Štefunková Rusínová
Sbormistr: Pavel Koňárek
Dramaturgie: Patricie Částková

 

V hlavních rolích:

Roman Hoza, Gianluca Zampieri, Lukáš Bařák, Jan Šťáva, Kateřina Kněžíková, Jarmila Balážová a další.

Osobité spojení opery Z mrtvého domu a scénické podoby Glagolské mše otevře 8. ročník festivalu Janáček Brno! Zahájení bude – jako již tradičně – patřit nové produkci brněnské Janáčkovy opery NdB. Při jejím vzniku se poprvé sejdou dva vynikající umělci – dirigent Jakub Hrůša, pro nějž to bude první spolupráce s brněnským souborem, a režisér Jiří Heřman, který se k Janáčkovu dílu vrací po úspěšné inscenaci Příhod lišky Bystroušky na festivalu 2018. 

Udychtěn, uhnán – čekám, zdali ještě hvězdička nějaká z dalekého obzoru mi zvonivě padne do mysli. K ruské literatuře se pro inspiraci Leoš Janáček obrátil i v případě svého devátého a posledního operního díla. Stejně jako v případě Čapkovy hry Věc Makropulos se ani Dostojevského Zápisky z mrtvého domu pro operní námět na první pohled pranic nehodí.  Spisovatelův pobyt v sibiřské věznici ve společnosti vrahů, lupičů i lidí, které na scestí přivedla nešťastná náhoda, osobní zkušenost přetavená do literárního díla, je ponurým sledem vyprávění o každodenním životě i o životních osudech jednotlivých trestanců s psychologickými rozbory, filozofickými úvahami, téměř bez dialogů, bez ústředního hrdiny a ženských postav. Přes všechny líčené hrůzy psal Dostojevský po návratu bratrovi: Věř nebo nevěř, jsou mezi nimi charaktery hluboké, silné, krásné; jaká radost odkrýt pod hrubou kůrou zlato!…  I Janáček viděl v jednotlivých postavách knihy něco hlubšího, lidského. Maxu Brodovi se v roce 1927 zmiňuje: Našel v Mrtvém domě dobrou lidskou duši i v Baklušinu, i v Petrovu i v Isaji Fomiči. Jestliže si v případě Káti Kabanové upravil libreto z českého překladu, v případě Dostojevského knihy pracoval přímo s ruským originálem a jeho výtisk knihy je plný poznámek a podtrhaných částí textu. Libreto se nikdy nenašlo, jen heslovitý náčrtek, a usuzuje se, že Janáček jej psal přímo do partitury. Že práce nebyla snadná a radostná, je možno vytušit z dopisů Kamile Stösslové: Připadá mi, jak bych v ní po stupních níže a níže kráčel až na dno z lidstva nejbídnějších lidí. A to se těžko kráčí.

Dílo však již Janáček dokončit nestihl. Partituru 3. dějství si odvezl v létě s sebou na Hukvaldy. Zápal plic se mu však stal osudným a 12. srpna 1928 zemřel v sanatoriu v Ostravě. Jeho průkopnické dílo zůstalo nedokončeno. Před uvedením opery v brněnském divadle se Janáčkovi žáci dirigenti Břetislav Bakala a Osvald Chlubna ujali dopracování instrumentace a drobné úpravy pěveckých partů. Také byl pozměněn chmurný závěr opery, kdy po odchodu Gorjančikova stráže zahání vězně zpět a život mrtvého domu jde neúprosně dál. Později se inscenátoři začali vracet k Janáčkem původně zamýšlenému vyznění konce. Festivalová inscenace poprvé v ČR představí novou kritickou edici prof. Johna Tyrrella rekonstruující dílo co nejblíže podobě, jakou Janáček zamýšlel a nikdy neměl možnost dokončit.

I přes tíživý konec stojí na počátku partitury Z mrtvého domu Janáčkem vepsáno: V každém tvoru jiskra boží! A to je myšlenka spojující jeho poslední operu s dílem stejně unikátním – mší na staroslověnský text. Vznik Glagolské mše se částečně prolíná s prací na poslední opeře a je strhujícím vyznáním. Jak sám Janáček řekl: Chtěl jsem zde zachytit víru v jistotu národa na podkladě ne náboženském, ale na tom mravním, silném, který si bere Boha za svědka. Scénická podoba Glagolské mše jako pokračování opery Z mrtvého domu pak dává oběma dílům novou výpověď o síle víry v člověka.

Patricie Částková

Vybíráme z programu festivalu:

PŘI NÁKUPU 3 A VÍCE PŘEDSTAVENÍ ZÍSKÁVÁTE 25 % SLEVU, PŘI NÁKUPU 5 A VÍCE PŘEDSTAVENÍ ZÍSKÁVÁTE 30 % SLEVU.