Velšská národní opera

dirigent Tomáš Hanus

režie David Pountney


Vstupenky

Velké Británie je místem, kde před několika desetiletími začala vlna celosvětového zájmu o dílo Leoše Janáčka a režisér David Pountney patří bezpochyby k uznávaným interpretům jeho děl. Pro festival v roce 2004 s brněnským souborem nastudoval Její pastorkyni a teď přiváží svou již klasickou inscenaci Janáčkovy poslední opery Z mrtvého domu v provedení Velšské národní opery, které je uměleckým ředitelem. Za dirigentským pultem vynikajícího orchestru Velšské národní opery stane jeho hudební ředitel Tomáš Hanus. Provedení bude mimořádným příspěvkem k festivalu především díky hudební stránce, neboť zde představí novou kritickou edici prof. Johna Tyrrella rekonstruující dílo co nejblíže podobě, jakou zřejmě Janáček zamýšlel a nikdy neměl možnost dokončit.

„V každém tvoru jiskra boží“ – napsal Leoš Janáček do záhlaví partitury své deváté a poslední opery Z mrtvého domu v červnu 1928. Nebylo to poprvé, co se mu inspirací ke kompozici díla stala ruská literatura, v tomto případě Dostojevského román Zápisky z mrtvého domu, líčící těžký život v sibiřské věznici. Janáčkův záměr zhudebnit takový námět překvapil stejně jako dříve jeho rozhodnutí pro Čapkovu Věc Makropulos. Rozsáhlý román s obšírným líčením nálad, popisy prostředí, psychologickými rozbory, filozofickými úvahami, monologickým vyprávěním a minimem dialogů, bez ústředního hrdiny a bez ženských postav se věru nezdál být vhodnou předlohou pro operu. Rozlehlost předlohy nutila Janáčka k četným úpravám a k omezení počtu osob. Vypracované libreto se nikdy nenašlo, jen jeho heslovitý náčrtek. Janáček však 12. srpna 1928 zemřel, aniž operu zcela dokončil. Když se na podzim 1929 rozhodlo brněnské divadlo operu uvést, potřebných úprav se ujali Janáčkovi žáci, dirigenti Břetislav Bakala a Osvald Chlubna. Jednalo se o dopracování instrumentace, drobné úpravy pěveckých partů a změna vyznění závěru díla do méně pesimistické verze.

Patricie Částková