Program

Posluchači Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění

Leoš Janáček Pohádka, Houslová sonáta, 1. X. 1905 („Z ulice“)


Vstupenky

Dopolední matiné v autentickém prostředí Janáčkova domečku představí tři skladatelova významná díla v podání mladých interpretů z Janáčkovy akademie múzických umění, významného hudebního učiliště, které v roce 2017 oslavilo své sedmdesáté výročí.

Pohádka pro violoncello a klavír je důležitým dokladem Janáčkova rusofilství. Při její kompozici se inspiroval epickou básní Vasilije Andrejeviče Žukovského Pohádka – „Skazka o care Berenděje, o syně jego Ivaně careviče, o chitrostjach Koščeja bezsmertnogo i o premudrosti Marji carevny, Koščejovoj dočeri“. Původně třívětou skladbu Janáček komponoval na počátku roku 1910 a před premiérou 13. března 1910 v brněnské varhanické škole oznámil, že jde pouze o část zamýšlené rozsáhlejší kompozice. V roce 1912 přepracoval Pohádku do čtyřvěté a o rok později opět do třívěté podoby. Finální podoba skladby je spojená s přípravou tištěného vydání v roce 1923. Pohádka o carovi, který kvůli nerozvážnému slibu přišel o své štěstí, je jednou z nejpůvabnějších skladeb 20. století určených pro violoncello.

Sonáta pro housle a klavír vznikla v těsném sousedství Pohádky. Janáček na ní pracoval v letech 1914–15 pod dojmem tehdejší politické situace, což dokládá následující vzpomínka: „Sonátu houslovou napsal jsem v začátku války, 1914, když jsme Rusy čekali už na Moravě.“ Jako první a původně zřejmě jako samostatná skladba vznikla Balada, a teprve v roce 1915 byly dokomponovány další věty. Revizi provedl skladatel až v roce 1920. První provedení se uskutečnilo v Brně 24. dubna 1922 na večeru moravských hudebních novinek pořádaném Klubem mladých skladatelů moravských.

Třetí skladbou matiné je klavírní skladba 1. X. 1910 („Z ulice“). Jde o dílo, které vzniklo spontánně, jako reakce na tragédii, která se odehrála během demonstrací za brněnskou českou univerzitu. Po letech úsilí o vznik českého vysokého školství v Brně rozhodla vláda, že o české univerzitě mají rozhodnout sami Brňané. Protože však Brno bylo převážně německé, obávali se němečtí představitelé města většího vlivu Čechů a svolali na 1. října 1905 tzv. Volkstag, kdy byly do Brna svolány německé spolky a organizace z širokého okolí, aby demonstrovaly nesouhlas se založením české univerzity v Brně. V reakci na to svolali i čeští obyvatelé Brna velkou protiněmeckou demonstraci. Mezi oběma tábory se odehrávaly pouliční boje, ke kterým bylo povoláno četnictvo a následně i vojsko, a při jednom ze zásahů byl u Besedního domu zabit mladý český dělník František Pavlík. Pod dojmem této tragické události Janáček napsal původně třívětou skladbu Z ulice I. X. 1905. Těsně před brněnskou premiérou 27. ledna 1906 však spálil poslední větu a po dalším provedení v Praze dokonce vhodil celý autograf do Vltavy. První interpretka skladby, klavíristka Ludmila Tučková, si naštěstí ponechala původní opis, na který upozornila až v roce 1924. Díky tomu se nám tato skladatelem i okolím na mnoho let zapomenutá klavírní skladba dochovala.

Jiří Zahrádka