11. 10. 2020 v 11h

Divadlo Reduta, Mozartův sál

Pavel Haas Quartet

Pavel Nikl (spoluúčinkující)

Bohuslav Martinů (1890–1959): Smyčcový kvartet č. 2, H 150

Leoš Janáček (1854–1928): Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“, JW VII/8

Antonín Dvořák (1841–1904): Smyčcový kvintet č. 3 Es dur, op. 97

První nesporně mistrovské dílo Bohuslava Martinů v oblasti komorní tvorby je Smyčcový kvartet č. 2 z roku 1925. Skladatel jej vytvořil v době, kdy byl již ovlivněn svým pobytem v Paříži a její hudební kulturou. Kvartet, který Martinů na jaře roku 1925 komponoval a následně v létě téhož roku v Poličce zrevidoval, v sobě na jedné straně nese vyrovnání se s romantickou i impresionistickou tradicí, zároveň však pro skladatelovu komorní tvorbu představuje něco zcela nového. Přestává totiž v okruhu kvartetní tvorby usilovat o sdělení „velké myšlenky“ či poselství, ale naopak chce být věcně objektivní, neosobní; tak jak to Martinů poznal v Paříži např. v některých Stravinského dílech. V létě 1925, kdy byl kvartet dokončen, se kolem Stanislava Nováka, přítele Bohuslava Martinů, seskupilo smyčcové kvarteto, které pak skladbu poprvé provedlo. Pro mladého autora mělo velký význam, že Smyčcový kvartet č. 2 byl vydán tiskem v prestižním nakladatelství Universal Edition.

Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“ pochází z roku 1923. Počátky vzniku skladby však spadají již do roku 1908, kdy Janáček zkomponoval dnes nezvěstné Klavírní trio, inspirované právě Tolstého novelou. Z hudebního materiálu tria Janáček později vycházel při kompozici prvního smyčcového kvartetu. Věnoval jej proslulému Českému kvartetu, které 17. října 1924 provedlo jeho premiéru. Tehdy sedmdesátiletý autor slavil s tímto dílem velké úspěchy, např. v roce 1925 zaznělo na Mezinárodním festivalu Společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Benátkách.

Smyčcový kvintet č. 3 Es dur je jednou z vrcholných komorních skladeb v té době již světově proslulého Antonína Dvořáka. Zkomponoval ji v roce 1893 během svého působení v Americe. Skladba vznikla v bezprostřední blízkosti Smyčcového kvartetu F dur během Dvořákova prázdninového pobytu v Spillville. Jedná se o dílo obrovské originality, podnícené právě pobytem v Americe, a charakterizují ho užití pentatoniky, synkopická rytmika i náznak indiánského folkloru. Zároveň je skladba díky rozšířenému nástrojovému obsazení zvukově velmi hutná i výrazově bohatá. Smyčcový kvintet měl premiéru 12. ledna 1894 v New Yorku v nastudování Kneislova kvarteta a Maxe Zacha u druhé violy. V Praze dílo poprvé zaznělo 10. října 1894 v podání Českého kvarteta a Ferdinanda Lachnera.

Autor: Jiří Zahrádka