11. 10. 2020 v 19h

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie, Staré Brno

Orchestr a sbor Janáčkovy opery NdB

Dirigent: Ondrej Olos

Sbormistr: Pavel Koňárek

Sólisté: Peter Berger, Jana Hrochová, Jiří Sulženko, Pavla Vykopalová

Poznámka: Diváci sedí zády k orchestru, sboru a sólistům.

Leoš Janáček (1854–1924): Věčné evangelium, JW III/ 8, legenda pro sóla, smíšený sbor a orchestr na báseň Jaroslava Vrchlického

Mša glagolskaja, JW III/9, pro sóla, smíšený sbor, varhany a orchestr

Kůr baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně je místem pro Janáčka velmi podstatným. V augustiniánském opatství od dětství vyrůstal, na starobrněnském kůru jako fundatista zpíval a následně také hrál na varhany. Po odchodu Pavla Křížkovského do Olomouce jej Janáček v roce 1872 zastupoval ve funkci ředitele kůru.

Veršovaná legenda nazvaná Věčné evangelium – Legenda 1240 ze sbírky Fresky a gobeliny vydané v roce 1891 je inspirovaná učením středověkého mnicha Joachima z Fiore (1132–1202), jehož výklad dějin je završen obdobím Ducha Svatého, tedy láskou veškerého lidstva ke všemu tvorstvu. Je jaksi symbolické, že Janáček zhudebnil toto poselství krátce před propuknutím 1. světové války. Nevíme, kdy přesně kompozice vznikla, ale první doklad potvrzující existenci již dokončené skladby pochází z května 1914. V Janáčkově Věčném evangeliu je proroctví Joachima z Fiore rozděleno do čtyř částí s důrazem na tenorový part a sbor. Nejen po instrumentační stránce je Evangelium hudebně úzce spjato s operou Výlety páně Broučkovy. Premiéra se konala až 5. února 1917 v nastudování pražského zpěváckého spolku Hlahol a orchestru České filharmonie pod vedením dirigenta Jaroslava Křičky.

Mša glagolskaja je nesporně jednou z vrcholných duchovních skladeb nejen 20. století. Janáček o kompozici uvažoval již v roce 1920, ale k cílevědomé práci se dostal až v roce 1926, kdy během deštivého lázeňského pobytu v Luhačovicích dílo zkomponoval. Užití církevněslovanského jazyka není v Janáčkově případě překvapující, neboť právě starobrněnský klášter, v němž jako malý vyrůstal, byl centrem cyrilometodějského kultu. Sám Janáček se v roce 1869 ještě jako fundatista zúčastnil velkolepých velehradských slavností u příležitosti 1000. výročí úmrtí Cyrila. Dílo velkoryse koncipované pro sóla, sbor, orchestr a varhany uvedla v premiéře Beseda brněnská s orchestrem Národního divadla v Brně 5. prosince 1927 pod taktovkou Jaroslava Kvapila. Mša glagolskaja ve světě patří k nejhranějším duchovním skladbám 20. století a dodnes udivuje a okouzluje svou novostí, energií i něhou. Ačkoliv Janáček věnoval tuto skladbu vysokému hodnostáři katolické církve, arcibiskupovi olomouckému Leopoldu Prečanovi, duchovní rozměr díla přesahuje katolickou doktrínu a směřuje někam k janáčkovskému panteismu.

Autor: Jiří Zahrádka