Janáčkova opera NdB


autor: Leoš Janáček

dirigent: Ondrej Olos

reřie: Robert Carsen

scéna: Patrick Kinmonth

kostýmy: Patrick Kinmonth


Vlastnikem licence je Opera Vlaanderen, Antverpy/Gent.


  • Obsah opery

    1. jednání
    Mladý učitel Kudrjáš obdivuje výhled do širé krajiny a řeku Volhu. Poklidné odpoledne naruší hněvivý výstup kupce Dikoje se synovcem Borisem. Kudrjáš se diví, proč Boris stále snáší strýcovu hrubost. Boris přiznává, že je v Kalinově nešťasten, nemá ale jiné volby. Pokud chce pro sebe a svou sestru získat dědictví po babičce, musí podle poslední vůle žít se strýcem a snášet všechna příkoří až do své a sestřiny plnoletosti. Jeho neštěstí ještě zvětšuje beznadějná láska do vdané ženy – Katěriny Kabanové. Ani Káťa není v manželství šťastná. Vyrostla v láskyplné rodině a teď má muže slabocha a pijana a despotickou tchýni, která rodině nemilosrdně vládne a Káťu nenávidí, protože žárlí na Tichonovu lásku k ní. Nyní nařizuje synovi, aby ještě dnes odjel na trh do Kazaně, a vyčítá mu nedostatek synovské lásky a poslušnosti.

    Podvečer v domě Kabanových. Káťa a Varvara vyšívají a Káťa vzpomíná na šťastné dny svého mládí. Káťa se přiznává, že se tajně zamilovala, a lehkomyslná Varvara se nabízí jako prostředník. Tichon se přichází rozloučit se ženou. Káťa ho zapřísahá, aby ji vzal s sebou nebo ji alespoň zavázal přísahou. Tichon nechápe a odmítá. Kabanicha dohlíží na jejich loučení a na její rozkaz Tichon ponižuje Káťu nedůstojným napomínáním.

    2. jednání
    Kabanicha vyčítá Káti, že nedává dost najevo smutek nad odjezdem Tichona. Varvara přináší klíč od zahradní branky, který vzala Kabaniše, aby mohla na schůzky s Kudrjášem. Káťa se brání, nakonec klíč přijme. Ke Kabaniše přichází podnapilý Dikoj a žadoní o její přízeň.

    Ve strži za zahradou Kabanových se schází Varvara s Kudrjášem. Na Varvařino pozvání přichází i Boris. Káťa se pokouší přemoci touhu po Borisovi, ale nakonec mu padá do náruče.

    3. jednání
    Nad městečkem se strhla prudká bouře. Lidé hledají úkryt v polozbořeném, vyhořelém klášteře. Kudrjáš využije příležitosti a pokusí se získat Dikoje pro svůj nápad zavést ve městě hromosvody. Pro Dikoje je však bouře znamením božího hněvu a Kudrjášův výklad odbývá nadávkami. Varvara vyhledá Borise. Vypráví mu, že od té doby, co se Tichon vrátil domů, si Káťa počíná jako smyslů zbavená. Kabanovi také hledají úkryt ve zřícenině. Káťa vyděšená bouří se přede všemi přiznává ke své nevěře s Borisem. Kabanicha triumfuje. Tichon chce Kátě odpustit, ta však prchá.

Premiéra inscenace Káti Kabanové v podání souboru Janáčkovy opery NdB patřila k vrcholům minulého festivalu a nyní se vrací, aby se na jevišti znovu setkal Janáčkův genius s jedním z nejlepších žijících operních režisérů Robertem Carsenem, jehož produkce vynikající osobitou poetikou, dramaturgickou sevřeností a emotivním, živým a nesmírně působivým divadlem jsou již řadu let na repertoáru nejvýznamnějších operních domů, ať se jedná o milánskou La Scalu, Metropolitní operu v New Yorku, festival v anglickém Glyndebourne nebo Royal Opera House Covent Garden. Káťa Kabanová je jednou z pěti Carsenových inscenací Janáčkových oper a vznikla původně pro Vlámskou operu. Od své premiéry byla uvedena ve více než 20 operních domech po celém světě a není divu, inscenace s působivou scénografií, kde vodní hladina pokrývá celé jeviště a zrcadlí Kátiny emoce i tragický osud, patří k nejlepším Carsenovým dílům.

Když počátkem roku 1919 začal Leoš Janáček uvažovat o Ostrovského dramatu Bouře coby námětu k nové opeře, blížily se jeho šedesáté páté narozeniny. Během posledních tří let se v jeho životě mnohé změnilo; získal konečně mezinárodní uznání a v létě 1917 v Luhačovicích poznal Kamilu Stösslovou, inspiraci svých vrcholných děl. Že si zvolil námět z ruské literatury, není překvapivé, stejně jako volba Ostrovského Bouře, která svým námětem o tragédii hlavní hrdinky Káti utlačované společenskými konvencemi byla Janáčkovi blízká. Libreto si Janáček s použitím českého překladu Bouře vytvořil sám a do originálu výrazně zasáhl – zredukoval počet postav i jednání a zaměřil se především na drama hlavní hrdinky. Vytvořil tak jedno ze svých nejintimnějších děl. První provedení a tedy světovou premiéru Janáček zadal brněnskému Národnímu divadlu, kde opera zazněla 23. listopadu 1921 v divadle Na hradbách. Sklidila mimořádný úspěch a o rok později následovalo uvedení v Praze a záhy i v zahraničí.

Patricie Částková




„Chtěli jsme vytvořit symbolický odkaz k vodě a spojení sní, protože se zde od počátku mluví o vodě, Káťa je k vodě přitahována. Cítí, že se něco hrozného stane a že to na sebe přivolá sama. Dalším důvodem je, že mám velmi rád vodu, je to krásný element v přírodě, ale je zároveň nebezpečný a hrozivý. Použili jsme ho, abychom zrcadlili Kátinu izolaci.“

Robert Carsen